Re: Dárek k narozeninám

Já tohle všechno vím taky. Můj muž je prima chlap.
A ta poslední věta je právě ta důležitá.

Mimochodem, kytky ne, ty nebyl problém (mám velkou rodinu, vždycky mu někdo připomene, že se něco děje - to je v tomhle dost výhoda, navíc už má v mobilu upozornění, kdy se co děje, má taky velkou rodinu. A mně fakt potěší i 1 růže. A těší mne, že to učí syny, že ty růže dostávám nakonec třeba 3. Nebo manžel s kytkou a kluci s malým dárkem. Já to roky dělám podobně.

Ale ty vánoční dárky, to byl malér asi tak 15 let. Nikdy tam nebylo nic, co bych si sama nekoupila.

Fakt je ale, že těch prvních 5 let... to neřešil vůbec, další rok se posnažil, moc to nedopadlo, koupil něco strašně velkého, pak x let radši nekupoval nic, alibismus... a poslední 3-4 roky čím dál lépe (nechává si taky poradit od mé mamči, sourozenců i vlastních - dospělých dcer, což je paráda), vždycky je překvapení a vloni i letos mne fakt až dojali k slzám pomalu všichni, včetně všech dětí včetně manželových z prvního manželství.


Ale je to taky o tom, že když mi něco vadí, já to prostě řeknu. A co se týče manžela, vadí mi, když ignoruje, protože já to tak nemám a nedělám. A nemusí jít o dary. Stačí, že si vzpomněl.

Krom tedy toho, že je fajn, skvělý manžel a úžasný táta, ocením i tuhle nadstavbu.

Někomu to vadí, někomu to nevadí, jak jsem psala, nejsem náročná na veledary a i malý prostě potěší.