Re: Učitelé a jejich selhání

máme v širší rodině dítě dys, které momentálně studuje VŠ. v první třídě to vypadalo, že se nenaučí ani číst a psát, vyfasoval apoustu "procvičovacích" papírů, chodilo pravidelně do poradny, kde maminku instruovali, jak procvičovat jak čtení tak psaní, četlo s takovým tím okénkem (prý dyslektické okénko). co nestihlo ve škole, dodělalo doma (ve škole postupně "stíhalo" stále více, až na 2. stupni jim na doma zbyla jen cvičení z poradny). Na druhém stupni přestal potřebovat pomoc matky, později už nepotřeboval a ni poradnu, zvládal i bez cvičení
ze ZŠ odešel s 3 z češtiny a 2 z humanitních předmětů a 1 z matiky a přírodovědných předmětů na gympl, který ukončil maturitou "skoro" s vyznamenáním (písemka z ČJ bohužel 5, ale ústní skoro 1, tak dostal za 3, myslím - detaily nevím). momentálně je bakalářem na nějakém technickém oboru a je na rok na studijním pobytu v UK, pak hodlá pokračovat ve studiu dál
znovu opakuju, u příbuzného dítěte šlo o dys- poruchy, ne o to co psala Eržika.
takže tím jsme myslela to, že se doma s dítětem pracovat musí, protože jinak to "samo" nepůjde a těžko tak, že bude plnit jenom část úkolů. I když je rpavda, že na prvním stupni by ty ohledy byly asi vhodné - neumím to posoudit. U starších dětí ale vidím, že "úlevy" vedou jen k horšímu, protože se toho rychle naučí využívat místo snahy o vlastní zlepšení