Re: a když jsme u těch dotazů - pouštíte starší apod. sednout

kosatko,

onehdy jsem jela MHD se svou starou tetou; nastupovaly jsme na málo frekventované zastávce (v tu dobu tam lidi téměř nenastupují/nevystupují). Teta je sedmdesátnice, vesničanka na návštěvě, není zvyklá na šrumec MHD. Autobus otevřel dveře a v prvním momentě u nich nebyl nikdo. Teta, kterou v takových situacích jímá panika, že nestihne nastoupit / skřípnou ji do dveří / já pak nestihnu nastoupit a ona bude v autobuse na neznámém místě sama / jánevímcoještě se začala hrnout do dveří, ve kterých se v tu chvíli nečekaně vynořila jakási osoba mého věku, sjela ji pohledem, že by od tety pes kůrku nevzal, a sdělila jí výchovné "tak stará a ještě nevíte, že se nejdřív vystupuje"? Měla jsem chuť ji vzít taškou po hlavě, fakt. Teta z toho byla špatná ještě tak hodinu, furt dokola mi říkala "já jsem ji neviděla, já bych ji přece jinak pustila..."

Připadá mi, že je dobré v podobných situacích předpokládat a jednat s druhými jako že došlo k drobnému omylu, že je taková věc nechtěná, než mít automaticky za to, že ten druhý je nevychované zlovolné hovado.