Re: Vlastni důstojnost

Obecně bych vlastní důstojnost definovala nastavení vlastní hodnoty, kterou vnímáme sami vůči sobě, které k nám chová okolí a které od okolí naopak my očekáváme. Ztráta důstojnosti...nazvala bych tak asi situace, kdy je člověk určitým způsobem bezbranný, přesto musí nějakou situaci snášet - ať už dočasně, nebo trvale. Dost záleží také na tom, v jakém kontextu ke ztrátě důstojnosti dochází. Vnímání hranice pro ztrátu důstojnosti je určitě u každého jedince také odlišná, resp. alespoň v určitých konkrétních situacích. Dočasnou ztrátou důstojnosti můžeme nazvat choulostivé zdravotní potíže, kdy je žena podrobena gynekologické operaci, on třeba i ten porod, že nic moc...u mužů vyšetření prostaty, kolonoskopie...aj. Někdo může také jako situaci vedoucí ke ztrátě důstojnosti považovat přijetí zaměstnání tzv. "pod úroveň". Ať už vůči sobě nebo okolí. Tohle všechno jsou ale situace, kdy jde podle mého názoru ke ztrátě důstojnosti dočasné, očekávané, s vědomím nutnosti a hlavně - poté časem návratu k běžnému životu. Jako určitou trvalou ztrátu důstojnosti - z mého pohledu - vnímám situace, kdy je člověk vysloveně bezmocný - starý, postižený odkázaný pouze na okolí...anebo situace už tady zmíněné - život s mužem pouze z absence jiného možného a třeba i logického řešení, nemožnosti se osamostatnit, postarat se sama o své děti.