Re: Sociální rozměr jídla

Ano, přesně "sociální rozměr" jídla jsem brala v potaz, kldyž jsem upustila od toho báýt veganem. To už mě opravdu a vyřazovalo natolik, že jsem musela "zrní" tahat všude s sebou...prostě už jsem byla moc otrokem žrádla.
Jsem 20let vegetarián (s malým intermezzem veganství, zkoušela jsem asi 2měsíce i fruitariánství-když už, tak už). Snažím se zohlednovat podmínky, za kterých byla potravina vyprodukována (tzn. regionální potraviny apod). Vegetarián jsem teda striktní, vejce apod pozřu i z velkochovů, když není zbytí, neomezuju se tím. Prostě preferuju, ale to už neberu jako dogma. Okolí si zvyklo, dělám to tak dlouho, že už s tím počítají. Když to někdo třeba neví, snažím se nahlásit předem, popř dotáhnu vlastní jídlo, popř přežiju na burákách, jablkách apod. Dnes už mi to nepřijde nějaký extrémismus. Ale je fakt, že třeba v tom jíst/nejíst něco s kouskem masa jsem fanatik, nedám si ani vývar apod (např někde na horách)