Re: Měly jste někdy partnera/muže/manžela, který avizoval, že je s vámi dokud děti neodrostou?

To jo, pokud je jak připravovat. Na vlastní bydlení, což by bylo ideální, nenašetřím. Tak to zatím nechávám plynout s tím, že až bude dítě větší, budu mít volnější ruce na rozhodování, protože pomoc bych nikde neměla.

Mě ale spíš vadí, že mi to avizuje a otravuje mi s tím léta života, že "nejsem žena jeho života". Radši bych přístup, kde manželé už nějaký ten rok cítí, že to není zrovna ok, ale nic neřeší, druhého neponižují, nechají si to pro sebe a když děti dospějí, jeden nebo oba iniciují rozchodu.
Ušetří si tak léta trápení /pokud partneství alespoň průměrně fungovalo/, prostě úkol je splněn - výchova dětí, něco jsem spolu prožili, nějakou dobu to bylo ok, pak už tolik ne, ale teď se můžeme kulturně rozejít.

To avizování dopředu je totiž permanentní otravování života, to i stačí říct jednou, ne takhle otrávit perspektivu, že člověk neví kde a co bude za dvacet let už dvacet let dopředu. A je mu to sdělováno při každém střetu názorů, aby na to náhodou nezapomněl.

To je podle mě lepší, když si padesátiletý manžel sbalí švestky a řekne adieu. Manželka s ním předtím prožila alespoň dvacet nebo třicet let života, o kterém si myslela, že je vcelku dobrý.