Re: Měly jste někdy partnera/muže/manžela, který avizoval, že je s vámi dokud děti neodrostou?

Tante, Arsielo, já to chápu, že je to manipulace, bič nad hlavou.

Já jsem bohužel takový vůl, že mě to zraňuje. A když jsem mu na to přestala reagovat dostatečně vyděšeně, je naštván, prý: "já vím, že ty se teď cítíš na koni, že neodejdu nebo nebudeš odejita kvůli dítěti" - to tak myslí, že bych měla být vždycky před psychickým zhroucením, kdežto já si dovolím ostrým hlasem se třeba pohádat, no toto

Na koni se ve skutečnosti necítím, cítím se zahnaná v koutě, ze kterého je těžko úniku, ale nedávám mu to teď tak najevo.

On prostě - já nevím - chce mít úplně navrch, ale takovým stylem, že netuším, jak si asi takové ideální soužití představuje. Že by se ho žena měla bát, neustále se bát rozchodu a podle toho se poníženě chovat?

Jak si vzpomínám, tak tohle jeho chování plíživě začínalo kdysi, když poznal, že se rozchodu opravdu bojím, pak začal přitvrzovat. On má bohužel neomylný talent, že se snaží člověk dostat tam, kam chce tím, že přesně vytuší, po čem ten druhý touží, nebo čeho se bojí. To je pak jeho bič.
Za normálního provozu to nevytahuje, ale běda, jak se mu člověk postaví do cesty.
S ním by ustála soužití jen hodně stabilní a sebevědomá žena s vlastním zázemím.