Dokázaly byste milovat muže typu Jekyll a Hyde?

Jak jen to popsat. Duševní chorobu nemá, to by si všiml za ta léta už i někdo jiný.
Jekyllem a Hydem myslím, že jsou v něm dvě světy.
Pan Jekyll, který, když ho nikdo nerozčiluje, tak je vstřícný, doma dělá určité práce /ale nesnáší, když mu někdo něco přiděluje navíc nediplomatickou formou, okamžitě vyskočí jako jo-jo, protože má pocit, že ho tímto žena diriguje/, dítě pohlídá.
Z pohledu cizích lidí určitě značka ideál, působí klidně, rozumně, vstřícně.

Pan Hyde - jeho druhá stránka nesnáší, když je zatěžován problémy, v podstatě problémy nesnáší a dovede to dát partnerce pěkně osolit, že mu podle jeho slov kazí náladu. Pokud se partnerka po jeho podrážděné reakci okamžitě nestáhne, ale taky vyjede, následuje dost nechutné kolečko on řvaní, ona pláč - vrcholí to tím, že poukazuje na její možný odchod. Opakovaně. Vlastně v něm nemá žádnou emoční jistotu.

Pokud jdou věci hladce, jde s ním žít, je i příjemný, jinak je zle. Chová se tak trochu jako chlap ze staré školy /s tím nezatěžováním problémy a poukazováním na okamžitý odchod/, který doma pomáhá /ale spoustu věcí tzv. ženských stejně vypouští, je přesvědčen, že se dělají nějak samy, bere jen takové ty okaté, jako mytí nádobí, praní, pověšení, vaření - úklid třeba vůbec, to je podle něj sem tam vyluxování a zalití kytek - většinou na žádost/.
Takže doma pomáhá /na to by asi spousta žen řekla, že je skvělý/, jenže to stejně bere tak, že jsou to ženské věci a v hádce řve, že dělá místo ní.
Ze staré školy není v tom, že spousta mužů i dnes je ochotna rodinu naplno živit, nést zodpovědnost, to on není. Ona po MD zatím nenašla práci, to jí v hádkách předhazuje. V hádkách využivá toho, že není ekonomicky samostatná, protože vyhrožování rozchodem někomu, o kom vím, že by pak byl na dně, není fér.

Z hlediska trávení volného času je dost pasívní, dělá částečně fyzickou práci, takže si chce po práci odpočinout na gauči. K velkým aktivitám se přes týden provokovat nedá, tak rychlý sex, pokud nějaký výlet, tak ona zorganizovat a o víkendu.
Ona má ze svého hlediska pocit, že si víceméně žijí po svém, i když on to tak necítí.
Pokud to jede tak, jak si on představuje, ona ho nezatěžuje žádnými stresy, on má čas odpočívat, současně ale pomůže po svém, tváří se, že je jakžtakž spokojen.
Bohužel se tam už vytratila úcta - z její strany kvůli těm jeho řvacím scénám ve stylu já mám převahu, které nedokážou zastínit ani lepší situace.
Z jeho strany to vypadá, že si myslí něco o předplacené domácí pohodě ve stylu bohatého muže, kdy se mu musí odklízet problémy z cesty, jinak začne řvát a vyhrožuje rozchodem.
Kdyby byl zabezpečený nebo kdyby byl ještě socialismus, dá se říct, že by se s takovým mužem dalo i slušně vyžít, protože by odpadaly různé stresy, řešení komplikovaných situací - dřív byl život v mnohém jednodušší, nebo ho dnes jednodušší dělají peníze. Ale že by vydělal více peněz /má asi tak průměrnou mzdu/ to taky ani náhodou.
Je takový napůl feminista /částečná spoluúčast v domácnosti/ křížený s machem /to řvaní, poukazování na rozchod a má pocit, že když se partnerka finančně nepodílí, něco to vypovídá o jejích nekvalitách/.
Nebudu zastírat, že je mi jasné, že tam není ta pravá láska, tam by některé věci být neměly - třeba urážení, vyhrožování.

Hlavně asi je, že není stavěný na žádné problémy a že má rád navrch. To jsou jeho nejhorší rysy - to a určitá pasivita.

Co s tím? Dá se vůbec u takového muže nějak získat pozice, aby měla žena pocit, že je rovnocenná, ať nevydělává, přinese sedm nebo sedmnáct tisíc, pořád je jí ochotný naslouchat jako rovnému?