Re: Dokázaly byste milovat takového muže Jekyll a Hyde?

Majko, můj manžel je velice chytrý člověk s až encyklopedickými znalostmi - ve svém oboru (advokacie) je velmi úspěšný a schopný... díky tomu, co dělá, se vlastně nonstop zabývá problémy druhých a pomáhá jim je řešit a tohle ho zřejmě tak vyčerpává. A díky tomu, jakou má povahu, už není schopen téměř jakýkoli, byť sebetriviálnější problém, řešit doma.

On je navíc puntičkář a dosti úzkostlivý člověk, cholerik, tudíž když k tomu přičteš tu profesionální deformaci (je to "trestař" - takže žádný hledač kompromisů, jako "obchoďáci"), tak je o zábavu vážně postaráno.

Já kvůli němu skončila na první RD u psychologa a musím říct, že mi to moc pomohlo - řekl mi, že to je častý rys velice chytrých a úspěšných mužů ve vedoucích pozicích nebo v profesích, jako má můj muž - oni jsou prý schopni naprosto s přehledem a bravurně hájit zájmy třetích osob, ale jakýkoli titerný problém, který se jich dotýká osobně (v rámci rodiny), je dokáže totálně rozhodit. Ne tedy, aby se do něj se stejnou vervou jako v případě problému někoho třetího pustili, naopak u nich vyvolá neadekvátní a naprosto nepřiměřenou reakci.

U nás - téměř cokoli, od čehokoli pro rodinu, po nákup a výběr třeba kola, domácích spotřebičů, zařízení a organizace třeba rekonstrukce bytu, prostě na co si vzpomeneš řeším já. Já s tím tedy problém nemám, mě to baví a navíc jsem přepečlivá ve výběru (tak, jak on by nebyl ani náhodou), ale poradní hlas by se mi občas fakt hodil .

MM s tím lepším případě souhlasí a zaplatí to, v horším případě se od toho distancuje pod záminkou, že to není potřeba, nebo je to nesmysl (třeba kolo pro dítě - že je zbytečnost, aby měl syn už ve 4 letech, nebo výuka aby se učil lyžovat dřív, než v 7-mi letech, nebo třeba ta zmíněná rekonstrukce atp. atp.) bojkotuje to jak finančně, tak verbálními, sms i mailovými útoky na mne a udělá kolem toho takové dusno, že by si zasloužil .
V případě, že později uzná, že jsem měla pravdu (většinou s odstupem měsíců) je ochoten připustit, že to bylo dobré rozhodnutí. Za to, že jsem synka naučila lyžovat mi dokonce poděkoval - to bylo asi nejvíc!

On to navíc podá ještě tak, že se s takovými "margináliemi" nehodlá zabývat a ztrácet tím čas (třeba výběr gauče vypadal tak, že jsme přijeli do prvního obchodu a on chtěl navážno vzít hned ten první u dveří, protože "je přece dobrej, ne?"... , jen už aby to měl za sebou... takže jsem to vzala do svých rukou, objela co se dalo, vybrala 2-3 vhodné typy, ty mu ukázala a podle toho jsme se nakonec rozhodli), event. že je to naprostá pitomost a snaží se to dosti nevybíravým způsobem zazdít.

Na druhou stranu, místo aby ocenil, že ho odbřemeňuji od těchto "přízemních" věcí, má spíš zřejmě pocit, že to "všechno nemá pod kontrolou" a měl by mít (jako všechno v profesi) a tenhle pocit ho tak vykolejuje, že to takhle nešťastně řeší - bez toho, aby si s ním mohl člověk normálně promluvit a spolu se na něčem usnést a dohodnout. Kompromisy totiž neuznává a prosazuje pořád dokola svůj názor.

Jsme spolu už 10 let a hodně krušné bylo takových těch 7 let - on byl navíc celkem žárlivý...
TeĎ už je to vážně pohoda, oproti tomu, co to bylo dřív + já si ty jeho scény už tak neberu a on už je také vlažnější...

Ale jak píšu, je to jen pro silné povahy, které dokážou ocenit tu jiskřivou a zábavnou osobu, kterou umí být...