Re: Chceli by ste odist do zahranicia a kam?

Ano, my jsme odjeli. Manžel dostal pracovní nabídku do Číny. Zvažovali jsme, byli jsme se podívat, vyjednali si podmínky a odjeli. Byt v os.vlastnictví jsme pronajali na dobu určitou, osobní věci jsme odstěhovali k příbuzným (nábytek zůstal).

Odjeli jsme "nalehko" - každý jen jeden kufr plus jeden ještě navíc na společné věci a potřeby do kuchyně atd. Jsme tu se 2 dětmi (v době odjezdu čerstvě 7 a 4 roky), teď jsme tu skoro rok. Děti to zvládly úžasně, jen jim vadí že tu nemají opravdové kamarády (žádní další češi tu nejsou a jazyková bariéra je pro ně značná). Pro nás to byl zezačátku kulturní a jazykový šok a hlavně ta jejich mentalita nám dávala zabrat, teď už to tak nějak plus mínus chápeme jako status quo a nijak "nebojujem". Jsme v poměrně "civilizované" oblasti, takže náš každodenní život je celkem podobný tomu, který jsme vedli v ČR.

Přínosy pro nás - tak kromě finančního (ten se bohužel ukázal jako trošku nadhodnocený) pro manžela snad-doufejme kariérní zajištění (či přinejmenším udržení - v případě že by to nevzal byla reálná ztráta práce v dané firmě).

Pro děti jednoznačně přínos v rozhledu a samostatnosti a obrovský skok v angličtině. I když synátorovi to možná do budoucna zadělá trošku na problém v tom smyslu, že zdejší "free and friendly" přístup bere jako svou první zkušenost se "systémem" a ten autoritativní co v ČR panuje bude asi zkousávat hůře.

Pro mě je to krom poznání i cesta jak zůstat o trochu déle s dětmi, v ČR bych musela nutně do práce kvůli financím a měla bych kolotoč s voděním dětí do institucí a stíháním práce (která nevím jestli by vůbec byla). Tady jsem se po půl roce přichomýtla k docela zajímavé činnosti, které mi taky profesně pomůže jak doufám, to je takový bonus navíc. No a myslela jsem si, že se naučím místní jazyk, to se sice snažím, ale jestli mi to k něčemu bude (krom zavalených mozkových závitů ) to nevím, na nějaké profesní uplatnění toho budu umět asi málo.

No a samozřejmě pro všechny rozšíření obzorů, i když v určitém ohledu nám je to může vlastně zúžit, protože ta asijská ne-logika není pro Evropana zrovna přijatelná, a dlouhodobě to zažívat může začít vyvolávat odpor...... (můj manžel tu je delší dobu, vidím to na něm).

Domů - do ČR - máme v plánu jezdit dvakrát ročně. Zatím to vychází. Teď tedy jedeme na léto, děti se moc těší, mám ovšem obavu jestli je dostanu i zpět..... Nemají tu kamarády, ta angličtina jim sice jde, ale na kamarádění to moc není, žádní další Češi tu s námi nejsou. Zatím si vystačí spolu, ovšem taky je to může přestat bavit....

Vy tuším chcete jet do USA, tam takovéhle "kulturní šoky" budou asi v měřítku o dost menším. Tak bych se tak nebála.