Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

Žádné ofiko zdůvodnění neexistovalo.

To byla jiná společnost, jiný řád, žádné informace se neposkytovaly, byla "směrná čísla", systém, který reguloval přijímání na střední školy a učňáky, ale ta nebyla veřejná, jen občas unikala a šířila se šuškandou.

Prostě se určilo, kolik lidí z každého okresu se má dostat na tu a tu školu, podle spádovosti, podle předpokládaného uplatnění a tak.

Např. jedničkáře nepřijali na železniční průmyslovku, protože ten měl jít podle směrných čísel na gympl, dali přednost slabšímu žákovi, aby nastoupil na železnici a nechtěl na vysokou.

Taky byla důsledně dodržována spádovost škol, student z Chrudimi se nemohl dostat na gympl do Prahy.

No a k tomu posudky o kádrovém profilu rodiny, ty měly taky velkou váhu, hlavně na v 50. a 70. letech, 60. a 80. byla volnější. Přihláška na školu se nemohla dát volně, musela ji schválit škola, takže někomu vůbec nedovolili hlásit se, kam chtěl, rozhodoval "výchovný poradce" = nejkovanější komunistka na škole, ale pokud si někdo vybral školu v souladu se směrnými čísly, žádné omezení nepocítil.

Nevím, jestli je to nějak srozumitelné, ten systém státního plánování byla naprosto neprůhledná bramboračka rádoby vědeckých úvah a sociálního inženýrství kombinovaná s korupcí, jánabrachismem a složitou spletí osobních vazeb.

Z druhé strany to byl systém "preferovaných oborů", kde měli studenti už při studiu různé sociální výhody, který se někdy nesetkával s preferencemi samotných žáků - kdysi se považovalo za velké terno být např. kadeřnicí nebo automechanikem.