Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

Můžu dodat dvě věci, které mne v té souvislosti napadly?

Zákon - druh společenské dohody. Může být pokládán za zjevený a tudíž neměnný (klasickým příkladem je Desatero nebo Korán), ale obecně vzato jsou zjevené zákony spíš specifickou podmnožinou. Obecně lze zákony měnit v závislosti na měnících se podmínkách. Příliš časté změny ale samozřejmě přispívají ke snížení důvěryhodnosti.

Právo nejsou jen psané zákony, ale i nepsané právní formy, jejich výklad, zvyklosti, dále způsob jejich uplatňování v praxi apod. Právo jako způsob uspořádání vztahů mezi členy společenství nerovná se nutně spravedlnost (právem byly stejně tak norimberské zákony jako Listina základních práv a svobod). Spravedlnost je možná tehdy, kdy právní systém pojímá většinu členů společenství rovnoprávně, a přitom záměrně neznevýhodňuje určitou skupinu. Potom mohou členové společenství právu důvěřovat, protože spravedlnost může být "slepá" (tj. měřit každému stejně).

Svoboda - absolutní svoboda v lidské společnosti není dost dobře možná, i když ji jisté náboženské směry (hinduistické, buddhistické) obhajují v kontextu absolutního odpoutání od pozemských věcí (tedy i od "lidského" pojímání dobra a zla apod.). To je ovšem ve své podstatě filozofie smrti (dosažení nicoty, rozplynutí se), takže pro společenství živých v praxi nepoužitelná.

Ale k tématu: svoboda je vždy různě omezována, už jenom proto, že lidé jsou druh žijící přirozeně v hierarchických společenstvích (takže děti nebudou nikdy zcela rovny rodičům, a z druhé strany vždy bude nějaká větší výkonná moc svěřována někomu, kdo bude mít za úkol vést). Jde však o to, aby a) svoboda byla omezována úměrně (tj. tam, kde stačí drobné omezení, by se neměla omezovat více), b) byla omezována rovnoměrně (tj. úměrně tomu, jak stav, kdy omezena není, omezuje svobodu jiných, a tudíž jak její omezení vyrovnává předchozí stav, kdy bylo zasahováno do svobody jiných), c) protože veškerá omezení vždy někoho zvýhodňují, mělo by to být v rámci možností kompenzováno jinými výrazy solidarity se znevýhodněnými. Společným jmenovatelem je opět vzájemná důvěra, založená na tom, že když se musíme vzdát části osobní svobody, prospěje to těm, kteří to potřebují, a že se stejně v jiných případech bude postupovat vůči nám samotným.