Beránci a vlci

K tomuto tématu mě přivedl nedávný rozhovor s Ondřejem Soukupem.

V podstatě říkal, že dělí lidi na beránky (co jsou slušní a spolehliví, ale nemají tu "jiskru navíc") a vlky (kteří nejsou tak spolehliví, ale jsou zajímavější).

Soukup to říkal o zpěvácích v souvislosti se Superstar, ale já jsem o tom začala uvažovat tak nějak obecně.

Já si o sobě myslím, že jsem jednoznačně beránek (ohledně té snahy o slušnost a spolehlivost) s tím, že občas vymyslím nějakou blbinu pro zábavu (ale opět v intencích toho beránka - že je to neškodné a nikomu to neublíží). A snažím se obklopovat lidmi, kteří to mají podobně.

I při svém beránkovství na sobě nerada nechávám štípat dříví, a zajímavost těch vlků by mi nedokázala vyvážit to, že ty "vážné nudné" starosti, nad které je ten vlk povznesen, by spadly na jeho nejbližšího beránka.

Jak to máte "hozené" vy? Cítíte se spíš jako beránek nebo jako vlk? Nebo jako vlk v rouše beránčím? A jste s tou svou vlčí nebo beránčí kůží spokojení?