Re: Kdy řešíte partnerské problémy?

Milado,

no ono to ty roky tak prostě je, kdysi jsem za podobné "výlevy" dostala sodu, že prý si nevážím toho, co mám, a nevím, co chci . Pak jsem pár let nechodila, to bylo to období, kdy jsem měla u sebe mamku (a za sebou fakt celkem trauma z rozčarování z lidí, kterým jsem věřila a měla je ráda), všechno se to snášelo lépe. Pak jsem zase měla práci, takže jsem tolik neřešila to intenzivní osamění, měla jsem kolem sebe i jiné lidi, než muže a děti.

Teď po pár letech doma se to zase ozvalo a vnímám to intenzivněji, jen už se z toho nehroutím a beru to tak, jak to je, nějak už nečekám, že se něco extra změní, prostě on je workoholik, který vzešel z rodiny, kde pokud už se odpočívá, tak zásadně prací .

Je to trochu jiné, než standard, ale zase si říkám, že při jeho pracovním vytížení by mohlo být hůř. Bylo období, kdy vozil děti do Prahy a z Prahy a tehdy s nimi mluvil a měl mnohem větší přehled o jejich "problémech" než já, domácnost také není jen na mně a ani mě nebuzeruje, když tu není vypíglováno, jak to vídám u některých kamarádek, které jsou také doma, ale prostě jde a uklidí a pokud neuklízí v noci, tak najde i dost trpělivosti, aby část svěřil dětem a dohlédnul při tom na ně (čehož já třeba schopná nejsem), totéž s vařením (o víkendu do kuchyně nemusím páchnout , stačí nadiktovat, co se má vařit a zajistit suroviny a zase je to on, kdo do vaření a pečení děti zapojuje víc než já)....
Jen holt po těch dvou hodinách zase zaleze ke svému počítači a maká do večeře a po večeři zas .

Jo, raduju se z každého dne, kdy nesedí u PC a jdeme spolu třeba jen nakoupit a užívám si každou delší cestu autem, kterou spolu absolvujeme, protože máme možnost spolu normálně mluvit, aniž vidím, jak třímá sluchátka a už už je dává na uši, aby mohl pokračovat v práci.