Přítelkyně neví, co chce

Omlouvám se za duplicitu

Dobrý den,
nikdy jsem si nemyslel, že bych někdy psal o radu na diskusi, ale už nevím jak dál. S přítelkyní jsme spolu 8 let a máme 5ti letého syna. Vše bylo v pořádku až do synových dvou let, kdy přítelkyně začala často chodit ven s kamarádkami a posléze jsem zjistil, že se s někým schází, byl ji vyprovodit k našemu domu, udělal jsem scénu. Ona říkala, že je to jen kamarád a že s ním nic nemá. Byl to pro mne strašný propadák a dospělo to tak daleko, že jsem se začal scházet s kamarádkou. Nevím, jestli to bylo ze msty či osamocení. Scházeli jsme se asi půl roku, vyspal jsem se sní sice jen jednou, ale byl jsem asi hlupák že jsem to přítelkyni otevřeně řekl. Nicméně tento románek jsem ukončil a s přítelkyní jsme si o všem promluvili, že to, co jsme oba provedli byla jedna velká chyba. Vše bylo v pořádku až do minulého podzimu, kdy to opět začalo skřípat. Promluvili jsme si o tom a já se začal snažit. Myslel jsem že se vše zpraví. Vím, že to bylo mou vinou, kdy jsem nebyl často doma a nepomáhal jsem s chodem domácnosti, tak jak bych měl. Tuto situaci jsem si ovšem uvědomil a obrátil vše k lepšímu, začali jsme jezdit na výlety, pomáhal jsem jak to šlo a to trvá dodnes, přítelkyně se skoro nemusela o nic starat. Samozřejmě že také pomáhá, ale když má celý týden třeba odpolední tak se snažím, aby vše bylo hotové (uklizeno, vysáno, nádobí, prádlo, teplé jídlo). Ona pracuje v nepravidelných směnách a stane se i to že se prostě celý týden nevidíme. Když má ranní tak spolu vyzvedneme syna ze školky, jdeme na procházku či jiné aktivity. V zimě jsem začal mít zdravotní problémy (ne zase tak vážné), ale dospělo to k tomu, že jsem si začal namlouvat i jiné nemoci a psychicky jsem na tom nebyl moc dobře. Trpěl jsem depresemi a moc jsem nekomunikoval s okolím. Přítelkyně byla vždy taková, že když jsem byl i dříve nemocný chovala se chladně a moc mě nepodpořila. Poté jsem se rozhodl nechat se kompletně vyšetřit. Čekání na výsledky jsem nesnášel moc dobře, nicméně vše bylo negativní a jsem zdráv. Nálada se mi zvedla, deprese zmizely a byl jsem jak znovuzrozený a nadšený do života.
Po týdnu dobré nálady ale přišla rána z čistého nebe, když mě přítelkyně řekla, že už náš vztah není takový jako na začátku a že se rozmýšlí, zda se ze synem odstěhovat nebo ne. Když jsem se ji ptal proč, tak řekla že prostě neví, že fungujeme suprově jako rodina (což je pravda), ale že ji přijde že mě už má ráda jen jako kamaráda. Říkal jsem ji že se od podzimu snažím ji ve všem vyjít vstříc, a myslel jsem že se to tímto urovnalo tak odpověděla, že to prostě nějak neřešila a já si připadal jak hlupák. Snažil jsem se s ní o tom mluvit, navrhoval jsem společnou dovolenou bez syna i jiné věci, ale řekla, že prostě neví jestli to pomůže a spíš tomu nevěří či nechce. Minulý víkend šla s kamarádkou ven a přišla o půl sedmé ráno. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale z pocitu nejistoty jsem ji vlezl do telefonu. Vím že toto se prostě nedělá, ale nevěděl jsem co se děje. K mému zděšení jsem vyčetl s konverzace s její kamarádkou, že nebyla s kolegyní ale s nějakým mužem. Vzbudil jsem ji a zeptal se na to. Ona řekla že jsem to špatně pochopil a že to bylo vytržené z kontextu. Následně se odpoledne přiznala, že byla celou noc s ním, ale že nic nebylo a je to jen kamarád o dost mladší než ona (prostě 20tiletý cucák). Já sám tomuto nevěřím a myslím si, že je toto její chování zapříčiněno jiným mužem. Řekl jsem, že ji odpustím že lhala a uděláme něco pro záchranu našeho vztahu, ale z jejího chování se mě opravdu zdá že nechce. Už nevím co mám dělat, jsem psychicky vyčerpaný, nevím na čem jsem. Chytám se každého stébla. Nejhorší je, že ji stále miluji a máme si stále co říci.
Omlouvám se za slohové podání či případné chyby, ale nedokážu se pořádně na nic soustředit.
Děkuji za případné rady