První jízda v autoškole aneb Nemehlo za volantem

Ve svém "pokročilém" věku (46) jsem se odhodlala k tomu, že si udělám řidičák. Kromě toho, že budu nezávislejší, se taky budeme moci s manželem střídat na delších cestách, což mi přijde fér. A navíc myslím, že to patří k základnímu vzdělání. Pravidla mě baví, spousta věcí se dá odvodit, je tu ale jedno ALE. Dneska jsem měla první jízdu a připadala jsem si jako pako. Nejen že na pedály buď dupu, nebo je prudce pouštím, ale netočím dostatečně volantem, takže instruktor pohotově napravoval moje chyby, ale připadá mi, že bych potřebovala mít výbavu jako bůh Višna - další dva páry rukou by se šikly a možná bych brala ještě hlavu navíc. Nedělám z toho žádné fatální závěry, žádný učený z nebe nespadl, navíc mám zkušenost, že už jsem se v mnoha věcech z pozice naprosté začátečnice dostala k pokročilým dovednostem (třeba angličtina), ale přesto mě to trochu znejistělo. Dlužno podotknout, že instruktor je skvělý, trpělivý, pohotový a kdykoli se mi něco povedlo, okamžitě mě pochválil, takže přístup velmi motivující. Nicméně na sebevědomí mi to nepřidalo.
Jaká byla vaše první jízda v autoškole? Zejména prosím ty, kterým to zpočátku taky nešlo a teď jezdí bez problémů, o povzbuzení .