Re: Jsou doktoři nenasytní?

Tato společnost zahnívá v tom, že odlidštěná (nesociální), jsou skupiny lidí, které jsou na základě svého stavu (stáří, zdraví, poziční status) odsouzeni k vyloučení. Pomáhající profese jsou naprosto bez ohodnocení (finančního i morálního).
Přesto je to zcela něco jiného než medicína. Nepožadovala bych růst jejich honorářů na základě vnitřní hierarchie jakoby vědeckého oboru, ale na základě toho, že jsou lidmi. Celoživotní vzdělávání se týká naprosté většiny oborů, umět být s člověkem, který nikoho jiného nezajímá, je cosi nenaučitelného. Pokud vyšší posty sociálních pracovníků volají, že oni jsou neohodnocení, protože jsou hrozně chytří(ne proto, že jsou blízko člověku), tak tedy pozdrav z dráhy, v tom případě to je trochu antisociální sociální establishment

- medicína patří mezi pomáhající profese. v čem je tak zcela jiná, než jiné pomáhající profese?
- nevím, jestli opravdu čteš, co tu píšu, ale o té sociální práci jsem psala proto, že řada zde uváděných argumentů, proč by se měly doktorům zvýšit platy, platí i pro soc. pracovníky.
- ten argument vzdělání jsem tu jako první nevznesla já, ale ti, co říkají, že se mají lékařům z vednout platy (proti čemuž nic nemám)
- sociální práce je silně podhodnocená. myslím si, že pokud má pro ni někdo vyšší kvalifikaci, tak je normální, že má i vyšší plat.
- "umět být s člověkem, který nikoho nezajímá, je cosi nenaučitelného" - ano, člověk potřebuje k tomu určité "vnitřní obdarování". Nicméně, právě při vzdělávání ho může v sobě nacházet a učit se s ním pracovat. Vzdělávání v sociální práci totiž neznamená jen nějaké navrčené znalosti, jak si možná leckdo představuje. Znamená to také odbornou praxi s vedením, předměty a výcviky, během kterých se studenti učí pracovat na sobě, mít sebenáhled, uvědomovat si své motivy... nebo taky pokud možno o včas přijít na to, že pro ně tento obor vlastně není vhodný.
Mimochodem, právě proto je potřeba supervize - protože soc. obor (jako i jiné pomáhající obory) je vysoce rizikový co se vyhoření týče. Člověk musí neustále pracovat sám na sobě, protože jeho vlastní psychika, jeho bytí je jeho hlavním pracovním nástrojem.
- Problém nevzdělaných pachatelů dobra bývá také v tom, že jednoduše řadu věcí NEVÍ... a může díky tomu udělat neuvěřitelný chyby. Tím chci říci, že i ty naučené informace jsou důležité. Sociální pracovník potřebuje mj. vědět leccos z kriminologie, trestního práva, psychopatologie, samozřejmě metody sociální práce, psychoterapie, sociální patologie... Potřebuje rozumět tomu, kde jsou hranice jeho kompetencí a kde je potřeba klienta nasměrovat na jinou pomoc, než mu může on sám poskytnout. Aby ze sebe například nedělal psychologa a tak podobně.

- Pokud nějaký doktor není blízko člověku, navrhuji mu razantně snížit plat. stejně tak každé náně sociální pracovnici, které je zatěžko se klientovi skutečně věnovat. A taky bych vyhodila nerudné pečovatelky, pitomé učitelky, které nemají rády děti, psychology, co si léčí na klientech vlastní mindráky a tak podobně.

- Nevím, proč je pro tebe takový problém porozumět tomu, že sociální práce je konkrétní obor, ke kterému je sice důležité mít dobré srdce, ale to samo o sobě jaksi nestačí. Nebo si vážně myslíš, že nepotřebuje sociální pracovník nic vědět a mít nějaké dovednosti?

- A závěrem - fak nechápu, co tě žere? Máš snad pomoc, že snižuji tvou důležitost či důležitost tvé práce? Pokud ano, tak to je mi líto, jestli jsem v tobě vzbudila takový dojem Je ale fakt, že předna.raná mi připadáš dlouhodobě škoda, dřív mě s tebou diskuse bavily, když byly o něčem. Ale rozebírat tě nebudu, ctím hranice svého oboru