Stále miluji (skoro) exmanžela

Jsem v rozvodovém řízení. Mám děti - druháka a batole. Manželství s manželem bylo špatné, neustálé konflikty, sexuální nezájem, tu a tam si i "strčil", 2x za 8 let manželství jsem schytala i facku. Nespali jsme spolu. Manžel byl (je) zvláštní, introvertní člověk, nedává moc najevo city (mimo hněvu), má potřebu pravidelného režimu, vymiňuje si i v rámci rodiny stále svůj prostor a čas pro sebe (poměrně hodně), všichni se mu museli přizpůsobovat. Nesnášel návštěvy, měl konflikty i s mými rodiči, moje kamarádky "nemusel, dostat ho do společnosti bylo téměř nemožné. Ve "světlých chvilkách" jsme si intelektuálně velmi notovali, máme stejné zájmy /divadlo, hudba, knihy, film, výtvarné umění, architekturu), máme stejný vkus. Byl a je pro mně fyzicky velmi přitažlivý. Po 8 letech neustálých konfliktů (velmi ostrých a zraňujících) a po téměř 2 letech sex. abstinence jsem se rozhodla od něj odejít. Našla jsem si přítele - je milý, hodný, velmi pracovitý a má moc krásný vztah k mým dětem. Dává mi najevo své city, jsem pro něj přitažlivá. Začali jsme spolu bydlet.
Jenže!!!! Já stále miluji svého despotického (ještě) manžela. Když ho vidím, zalijí se mi oči slzami (i teď, když píšu). Toužím po jeho přítomnosti, po tom být s ním. Vadí mi, představa, že by mohl mít jinou ženu. Vím, že mám ráda spíš představu, kám by mohl být, kdyby se naučil ovládat atd., že reálně se s ním žít nedá, ale nedokážu si pomoci. Strašně se trápím.
Můj současný přítel je báječný, ale....já ho nemiluji. Brzy budeme mít první rozvodové stání (dohodli jsme se, takže rozvod bude nesporný) a já jsem zmatená.
Píši zjednodušeně... Měly jste to také tak, že jsem odcházely od muže, protože žít se s ním nedá, abyste zjistily, že bez něj také ne? Vůbec nevím, co si mám počít. Děti se s nastalou situací zatím vyrovnávají dobře, na tatínka se ptají, ale nijak srdcerivně, ale když s ním nejsou déle, stýská se jim. Přítel se jim hodně věnuje, určitě více, než kdy to dělal jejich otec. MOji rodiče jsou mým přítelem nadšení, stejně jako všichni známí, protože je prostě skvělý. A já bulím do polštáře, protože mi chybí bývalý manžel. Je to třeba jen zvyk? Strach z nového života? Napiště mi prosím své zkušenosti, je mi strašně smutno.Díky