Tak, jak popisujes svého manžela,

tak takhle si nekdy v černejších představách představuju manželství svého mladšího syna, pokud se nestane nejaká výrazná změna. Nekdy si myslím, že by bylo lepší, kdyby se nikdy neoženil, a rozhodně už ted vím, že pokud se to stane, tak ve mne budoucí snacha bude mít zastání a pochopení. On není zlý, a když má dobrou chvilku, období, je okouzlující a milý, ale má susp. AS a vyžaduje už ted přesně to, co tvůj muž- režim hodně se separuje od rodiny i když nás má rád a potřebuje, nespolečenský, hodne se mu musíme přizpůsobovat a kdyý napětí hodně vzristě, dokáže být agresivní, ciry moc najevo nedává ......ale zároveň si umím představit, že by ho nekterá mohla milovat, i když se s ním žít nedá - protože on to nedělá nejak schávlně, nebo se zlým úmyslem, on si proistě nemůže pomoct, pak se snaží chovat se líp a jinak, vyčerpá se, napetí v nem vzroste a zase to buchne.

Jak se k rozvodu staví tvůj skoro ex?

A nemá nejakou takovou poruchu? Dospělý člověk, kdyby o tom věděl, pochopil to , tak s tím dokáže pod vedením odborníka i docela zacházet.