Re: Do školky za každou cenu

ahoj můj tříleťák + 2 měsíce, má za sebou první týden
¨po a úterý šel v pohodě, vedla sem ho já, pobrekával chvíli po spaní (ve třídě je se starší ségrou a učitelky máme učiněné anděli,kterým opravdu záleží na tom, aby se děti cíily dobře), odpoledne byl spokojený, ve st ho vedl manžel - malej ho táhnul dovnitř on šel.. pak mu malého bylo líto a byl tam 45 minut a malého mu brala pí učka brečícího.. prý brečel ještě dost dlouho (rpostě to z manžele vycítil)
ve čtvrtek jsem byla domluvená s učkou, že mi ho vezme a hned půjdu, nicméně jsem se ho snažila doma namotivovat - on do školky jde víceméně dobrovolně, problém nastává až v šatně, - slíbila jsem mu lego - vrtulník, co svítí, on lego přímo miluje a vrtulníky rovněž.. dohoda zněla, že půjde bez problémů.. no trošku se zdráhal, nechtěl si dát bačkory, paní učitelka ho vzala.. ale 3x pobrekl a OK, zas až po spaní - on doma spát nechodí a tam usne max na 20 minut a už ho musej budit.. tak se potřebuje probrat..
v pátek taky ze šatny nechtěl jít, ale jak ho vzala pí učka, už ani neplakal.. sice šel neochotně ale šel, troška kňourání po spaní.¨
no ale problém mi teď nastal, že po týdnu ve školce, mám skore dvě nemocné děti a hlídá tento týden bohužel celý moje mamka, malý měl v noci dneska skoro 40°C prvně sem ho chtěla nechat dva tři dny kvůli kašli, on je astmatik, a včera se mu hodně špatně dýchalo.. krz tu horečku to vidím tak na týden a pojedeme zvykání zase nanovo.. :(¨

postupným zvykáním spíš pí učka asi myslela.. třeba jeden den dvě hodiny a budeš tam s ním, další den dvě hodiny sám.. a postupně prodlužovat..
¨
tři dny jo a dva dny ne, bych moc nezaváděla.. u staršího syna se mi to moc neosvědčilo a i delší nemoc (kterým bohužel u našich dětí je dost) byla problém.


U nás je to hodně změn naráz - já od 2.9. po 7dmi letech nová práce, nejstarší přešel do primy, prostřední na celý den do školky (předtím chodila jak se jí chtělo - má ADHD a hraniční PAS a nejmladší šup hned na celý den - chtěla jsem ho taky postupně adaptovat.. ale nakonec jsem vyhrála výběrové řízení na místo, které jsem hrozěn chtěla, a jako jediné bylo za slušné peníze a s prac dobou skloubitelnou s malýma dětma, takže nebylo zbytí.

co ti můžu poradit - zkus mu něco slíbit, co by opravdu moc chtěl.. a hlavně on z tebe musí cítit rozhodnost.. musíš ty se naprogramovat tak, že takto to je správně - ty musíš chodit do práce pro korunky - na hračku, jídlo.. oblečení a on prostě musí chodit do školky..
jestli ty máš pochyby, tak on to cítí a pak pláče.. protože z toho cítí jistou možnost úniku. chce to čas, je to velká změna