Re: Život bez lásky

Nedomo, a jak se na to baše soužití dívá okolí, které zná vás oba - neutrální okolí k vám oběma - společní přátelé? Aby to byl objektivní náhled, vodítko?

Někdy tyhle podobné pocity vyplývají ze stereotypu, z určitých zaběhnutých denních událostí a povinností a pocitu VŠEDNOSTI.
Nevím, jak dlouho jste vzatí, a tvého muže jsi popsala ty sama - může být přesně takový jak píšeš, ale nemusí...může být také frustrovaný zase tvým postojem k němu, soužitím, jak ho vnímá on. Třeba je také nespokojený, má pocit deziluze, jak to doma máte a dává to najevo po svém.

Vůbec nechci soudit, na čí straně je vina, ale než hned jít od válu nebo si třeba časem shánět milence a později nového muže a řešit tisíc jiných problémů - není jednodušší ZKUSIT nejdřív investovat do stávajícího vztahu - prostě vyklouznout z toho stereotypu, všednosti, pocitů naštvanosti...ono to možná tak nevypadá, ale lidi v blízkém vztahu se interaktivně ovlivňují vzájemně nevědomky - znají svá gesta, grimasy, a vlastně popouzejí toho druhého jen touto reakcí, ani nemusí promluvit.

Snažila bych se nejdříve ze všeho zamakat na tom stávajícím - je to většinou úplně stejně pracné (pokud druhý člověk není sociopat apod.) jako budování nového vztahu a případně nové rodiny.