Re: Život bez lásky

"aby se nejdřív udělalo hodně pro záchranu, a pak teprve se bořilo. Na to je většinou aspoň chvíli ještě čas"

Ano, ale je dobré si v konkrétním kontextu vždy uvědomit i opačnou stranu mince. Dlouhodobé "přežívání" a jednostranné "zachraňování" bez pozitivní odezvy a spolupráce druhé strany člověka hodně "vysosá" a o to dýl mu pak trvá, než se z něj zase stane normální člověk.
Já jsem léta zachraňovala nezachránitelnej vztah "abych nerozbila rodinu" a pak se z toho vyčerpání, znechucení a otupění stejnou dobu hrabala ven. Mohla jsem si ušetřit jedno desetiletí nejlepšího věku mezi 30 a 40.
Takže "zachraňovat", ale efektivně. Rozebrat situaci, pak otevřeně probrat situaci, své představy a možné varianty s partnerem a následně si stanovit nějaký rozumný časový limit - třeba 3 měsíce. Pokud se za tu dobu nic nezmění (AČKOLIV se věci začnou dělat JINAK - ne, že se dělají stejně a doufá se), pak začít pracovat na plánu B.