Re: Má tu někdo tolik, kolik/víc než potřebuje?

Ano, jsem spokojená. Ještě rok a bude navíc doplacená hypotéka a to bude teprve po starostech.
Jako malá holka jsem žila v rodině rodičů, kteří se o nás nestarali, všechny peníze vždy utratili za cigarety a alkohol a my se sourozenci byli věčně hladoví a špinaví. Dostala jsem se z toho, v 18 odešla z domů a už se tam nikdy nevrátila. Byla doba, kdy bylo hodně zle, neměla jsem nic. Ale našla jsem si svoji cestu, nakonec i vystudovala VŠ, dnes mám dobře fungující vlastní firmu, dokonce už i zaměstnávám lidi. Mám manžela, který vydělává tolik, že bych do práce ani chodit nemusela, mám dvě krásné, zdravé děti a v podstatě teď všechno musím zaklepat, protože takhle podle mě vypadá štěstí. Mám vše, co potřebujeme, nemusím přemýšlet, kolik stojí mlíko ani jestli dětem koupím nové boty. Ale přesto jsem skromná. Neutrácím za oblečení, ale zase vyloženě nešetřím, kupuju podle potřeby. Nešetřím na výletech a zážitcích s dětmi. Mám vyzkoušeno, že i za pár korun se dá jet na skvělý výlet. Může to být do lesa na konec Prahy, stejně tak jako do Paříže. Mám kolem sebe několik blízkých přátel, na které se vždy můžu spolehnout, manžela, který je moji velkou oporou a děsím se, že bych o tohle všechno mohla někdy nějak přijít. Vážím si každého dne, kdy jsme spolu.