Jak se psychicky obrnit, pokud vás někdo záměrně shazuje a demotivuje?

Lze to vůbec? Jak být psychicky odolná a vyrovnaná, pokud se vaše dlouhodobé počínání či snaha (ať už se jedná o cokoli) setkává s nepochopením, výsměchem a znevažováním? Nutno podotknout, že ze strany rodiny a blízkých, tudíž těch, s nimiž je člověk v kontaktu takřka nonstop... A tím pádem nemá šanci před těmi kecy nikam utéct.
Abych zbytečně nemlžila, uvedu věc na pravou míru - někdo z vás si možná pamatuje, že už delší čas se snažím zhubnout. Moc se mi ale nedaří, letošek byl psychicky velmi vyčerpávající a to málo, co jsem začátkem roku shodila, se mi pomalu vrátilo zpět. Na chvíli jsem si dala pauzu, pak přišlo ještě pár zoufalých pokusů, u kterých jsem ale bohužel nikdy dlouho nevydržela... Takže jsem skoro tam, co jsem letos začínala. Naproti tomu můj chlap zhubnul od února skoro 40 kilo a v tom je ten problém. Samozřejmě vidí moji marnou snahu a tím víc se vytahuje, jak on je dobrý a skvělý, že to zvládnul. Dennodenně poslouchám, že dělám všechno špatně, jak bych to měla dělat správně a ať to radši celé vzdám, protože stejně nikdy nic nedokážu ("na co sis koupila orbitrek, stejně na tom jezdit nebudeš", "udělej si radši rybu na vodě místo pití proteinu", "proč si píšeš jídelníčky, stejně pak zase sežereš čokoládu" atd). Jak se říká - opakovaná lež se stává pravdou, a já skutečně začínám mít pocit, že jsem k ničemu a že to opravdu nezvládnu. Bere mi to sílu, nervy i motivaci, protože vím, že i kdybych se rozkrájela a udělala první poslední, tak on si stejně najde něco, co by mohl shodit nebo vysmát. A neskutečně to ze mě vysáva energii a vůli něco dělat - proč taky, že... Někdy si říkám, že se na všechno vykašlu, udělám mu tu radost a nakynu ještě víc, abych to jeho ego konečně pořádně nakrmila... Štve mě, že nejsem z těch, které by tohle chování a pošklebování naopak vyhecovalo k nějakému výkonu. Potřebovala bych doma aspoň psychickou pohodu a klid, když už ne podporu, ale pokud někdo cíleně podkopává každou moji snahu, je to k zbláznění.
Jak z toho ven, nezešílet a nezabít ho? A ideálně u toho ještě nějaké to kilo odhodit... Napadá vás něco? Zažily jste? Co jste/byste dělaly? Pište, ráda si počtu... Hezký večer.