Re: Dokážete úplně ignorovat názor širšího okolí?

:D myslím, že bychom si rozuměly ;) mám doma "lehce" autistické dítě,mám jiné názory na život, partnera, se kterým budujeme LÁSKU, relativně majetek....a oheň na střeše byl asi milionkrát. Nejhorší pro mě byla mateřská, kdy jsme zároven změnili bydliště a já se pokoušela tak nák normálně zapadnout mezi lidi, kteří ale vůbec nebyla moje krevní skupina. wau. parkrát jsem se nad šikanozami několika zdejších málo žen povznesla s úsměvem, páč člověku jednoduše "docvakne". Ale když to trva systematicky dlouho, připadáte si izolovaná, pravděpodobně nastane okamžik, že začnete pochybovat sama o sobě. To je děs. Zvlášť, když jste ta, které svědomí nehlásí nějaké pochybení. Přesto jsem šla "proti proudu", což jiní lidé v rámci poklidu integrity vůbec nedokázalo. A přesto si nepřijdu jako nějaká hrdinka - jsem ráda, že jsem to přežila. Založila jsem před chvíli tady jedno podobné téma, alias naučila jsem se milovat své nepřátele, ale doted bojuju s některými následky, které to ve mě zanechalo.:-( Výstižně mě taky napadá jeden důležitý fakt. V naši postkomunistické zemi je neuvěřitelně rozšířen právě ten styl "co tomu řeknou lidi" - a to naprosto nezdravým způsobem. Ona má víc, jakto, když jááááá se celý život taky dřu a ještě mě nikdo nedocení... v rodinách neproudí láska. každé druhé manželství se navíc dneska rozpadá. jsme z mého pohledu hotoví hotovsoni. poznamenaní. není jednoduché v tom žít. můj muž je cizinec a když budu uplně upřímná, je ze stavu, který tady mezi lidma normálně vládne nepříjemně překvapený a x krát se chtěl odstěhovat, protože....vás to ovlivnuje, včetně našich dětí. je to smutné, ale je to tak. pevně doufám, že časem se vše srovna. bible slibuje vydržet jenom sedm generací ;) mějte se a pokud máte svědomí čisté, tak přeji mnoho sil a lásky