Re: Citově závislý partner - je možné, že z toho vyroste?

No já mám pocit, že ten kluk je parádně vyčůraný. Kopat kolem sebe, tvářit se jako pan král, vymlouvat se na nemoc...
měla jsem přítele, který byl také psychicky slabý, měl mírnou formu maniodeprese. Stále mi blikal majáček z toho jak řešil konflikty v práci. Byl lektor a jednou se nepohodl se studentkou u ní doma. Normální člověk by si řekl - pitomá nána - a napsal nějakou krátkou zprávu pro šéfa, ale bývalý přítel napsal asi dvoustránkový traktát s každým detailem co se tam stalo. Přišlo mi to hodně divné a zbytečné. Když mi to četl, tak mi intuice říkala, že je blázen. Přitom dokázal být velmi šarmantní milý, krásně oblečený, ženám se líbil. Často chodil s historkama, jak mu druzí ubližují, pořád bylo něco. Např. šel po přechodu a chlápek z auta na něj křičel "ty buzno", apod. Moc mi to neimponovalo. Pak mě jednou potřeboval naštvat, tak se mi "přiznal", že někdy půl roku dozadu ho sváděla studentka a on se s ní líbal... to už bylo fakt moc... děti také nijak zvlášť nechtěl. Tak jsem rychle zdrhla... pak jsem si našla opak, byla jsem šťastná, že mám někoho, kdo má sebevědomí, nemá psychické problémy.. apod... také to není med, ale to už je jiná pohádka....
já nechci radit odejít - ale myslím si, že tenhle kluk se nezmění, protože to je vyčůránek a nemá charakter. A kdo ten charakter nemá, tak už si ho asi nevybuduje, přece jenom Ivánek od Nastěnky je jen v pohádce.
Asi si spíš zkus představit, že jsi s tímhle člověkem ve chvíli kdy má syn pubertu, problémy, kouření trávy, pozdn příchody... jak se bude chovat? asi jako srab a ještě bude házet vinu na tebe, jak jsi ho špatně vychovala. ... Jako ono pro kluky vyrůstat jen s matkou taky není dobré... já bych asi na tvém místě hledala psychoterapeuta a s ním se snažila přijít na to, co vlastně chci...