Re: Maminky a práce z domu

2 dny v týdnu jsem v kanceláři, to má dítě chůvu. Když byl malý, hráli si ve vedlejší kanceláři, pak ho brávala v kočárku na procházku, když plakal nebo potřeboval kojit, tak jsem tam zašla. Teď mívají celodenní program, dopoledne chodí na hřiště, krmit kačeny apod., pak se naobědvají, ona ho vezme k sobě domů a dá ho spinkat, po probuzení si hrají a pak se vrací za mnou a jedeme domů.
Tj. mám 2 dny v týdnu v podstatě "normální" pracovní doby.

Ve všední dny po chvilkách max. kontroluju maily. Když dítě odpoledne spí, tak udělám něco málo. Pak máme zaužívané, že dítě po koupání a večeři je s tátou a já jdu pracovat (není to teda 100% denně). Pak o víkendu - sobota nebo neděle - dám tak 3-4 hodinky odpoledne, když je s dítětem táta. Když hoří, tak jedu třeba na celý den do práce a oni jsou doma sami.

Dá se to, ale u mě jen od doby, kdy jsem si uvědomila, že potřebuju jasně strukturované časy... Tj. teď pracuju a víc mě nezajímá, teď jsem s dítětem a práce mě nezajímá. Nešlo to, když jsem si myslela, že každou volnou chvilku budu pracovat, to jsem byla nervozní, že dítě kvičí zrovna, když mám něco rozděláno, a naopak pocit viny, že se mu nevěnuju. Teď to mám podělené a je to fajn.
Bez pochopení a podpory muže by to nešlo.

Pracuju furt, i když prvního půl roku jsem do práce jezdila jen jednou týdně, víc jsem dělala po mailu. Základem bylo mít vycepované zaměstnance, takže práce šla i beze mě dobře, stačilo kontrolovat a rozdělovat úkoly. Nebrala jsem asi 10 měsíců nic nového, jen se dělaly rozběhnuté věci. Asi tak od 7mi měsíců dítěte jsem teprve začala pomaličku nabírat novou práci.