Re: Maminky a práce z domu

Pracuju jak se dá. Jediné pevné časy jsou odvádění dětí do školy, školky, jejich vyzvedávání a kroužky, jinak se vše přizpůsobuje.
Třetí dítě mám doma, čtvrté čekám.

Práci mám celoúvazkovou, vydělávám v podstatě na základní chod rodiny (platby za vše okolo bytu, plyn, elektrika... telefon, net, jídlo, drogerie), co vydělává manžel, je jakoby navíc - tedy na boty a oblečení pro děti (více) i pro nás (méně), dárky, dovolené, penze a podobně.

Práci mám nestejnoměrnou, jsou dny, kdy padám na hubu, dělám kdykoliv nejmenší spí, skoro celou noc a jakmile dorazí manžel domů (ten to akceptuje a opravdu se snaží, vstává dřív, snaží se chodit dřív z práce a pracovní schůzky si dává na noc, aby na ně mohl jít po uspání dětí, kdy já můžu pracovat a nehlídat), v tu dobu uklízím jen nejhorší a jíme samé rychlovky nebo mražené a rýži, kterou mi vaří hrnec, neb nestíhám škrábat brambory:))) Nebo se domlouváme s babičkama a děti jezdí na večeře. Manžel nakupuje v noci v nonstopu a já makám a makám. Když je úplně nejhůř - třeba že manžel musí navíc na služební cestu - povolávám na pár hodin hlídání dědu, který už je v důchodu a s dětma to umí a je rád.

Když už to pak vypadá, že chcípnu, tak zas přijdou dny, kdy se nudou kopu do zadku, byt mám naleštěnej až hrůza, vařím do mrazáku, děti nutím k rukodělným pracem a podobně... Jak se vždycky ve stresu z návalu práce zrychlím, tak mi pak trvá, než zase uberu.

Naštěstí mám práci, kterou musím udělat k nějakému termínu, ale každému je fuk kdy... telefon mám pořád po ruce a všichni vědí, že dělám z domova a s dětma, takže případný řev akceptují - buď jim to nevadí, nebo se zavřu v jiném pokoji, nebo zavolám později.