Je normální chtít být sama?
takn evím, zda je to "normální", ale je to běžné

, sama to tak mám a nijak to neřeším, na blbé otázky odpovídám, že líp mi bude s kočkou než s tím, co se nabízí
/vhodných nezadaných mužů je asi tak jako šafránu, navíc mám nějaké požadavky, takže to beru jak to je)
Jak se zbavit toho stesku a oprostit se od očekávání něčeho podobného?
žít tak, jak to vyhovuje Tobě - najít si rovinu, na které budeš spokojená, což myslím děláš dobře. Prostě se smířit s tím, že holt někdo se narodil ve stříbrné kolíbce a někomu sudičky naložili na hrb kupu starostí a je jen na nás, jak si stěma starostma poradíme, zde pozitivně či negativně, ale poradit si s nima musíme. Někdo přes přátele se stejnými zájmy, nědo přes sport, někdo přes umění ...
Jak se zbavit zodpovědnosti za cizí jednání? (kdo ví co se stane až bych exe odstřihla, na druhou stranu je velmi vznětlivý a jeho řešení bývají razantní)
nejsi v žádném případě odpovědná za jeho chování, řekni si si, že je to svéprávný očkovaný jedinec, který musí nést za své jednání odovědnost sám, není nemohoucí, aby za něj řešili cokoliv ostatní.
Co mně osobně hodně pomohlo byla rada, kterou dodnes využívám:
pokud si vzpomenu na cokoliv nepříjemného, pak si připomenu, že v té době, kdy se to stalo jsem jednala jak nejlépe jsem mohla a hlavně uměla, stejně se to změnit nedá, takže to nemá cenu pitvat, stejně se to nestane jinak. Ale můžu se z toho poučit.
Rišulko nejsi šedá myš, jsi normální člověk, kterých je mraky, máš "smůlu" v tom, že jsi hodně inteligentní a všechno si to velice dobře uvědomuješ jen nemáš moc možností situaci změnit. Takže je potřeba využít alespon ty, které máš. Dá se to.