Jít za prací nebo nechat dítě co nejblíž otci?

Otec syna s námi nikdy nežil, syna nejdřív nechtěl, prožili jsme si krušné časy, soud atd. Nicméně poslední půlrok až rok se vztahy začínají stabilizovat, tatínek chodí každý týden, finančně se snaží nás podporovat a vychází mi s hlídáním vstříc jak může. No a teď k problému. Naskytla se mi možnost lepší práce v hlavním městě, 300 km od místa, kde žijeme teď. Celkově svou kariéru v okresním městě na moc dlouho už nevidím. Práci mám dobrou i teď, finančně bych si nijak zvlášť nepolepšila, ale v Praze mám mnohem větší šance, že do budoucna bez práce nezůstanu a hlavně mnohem větší možnosti rozvoje. Současná práce už mě nebaví, mám pocit vyhoření, úplně mi nesedí kolektiv. Určitě to ještě nějaký rok dva vydržím, ale začínám být z práce dost depresivní, ve stresu, a to všechno má bohužel dopady na syna.
S otcem jsem to řešila, bránit mi nebude, syn mu chybět bude, ale bojovat za něj nebude. Moje důvody chápe. Nechci brát synovi tátu a vím jistě, že se uvidí maximálně jednou do měsíce a i to bude vzhledem k vytíženosti tatínka v práci problém. Vím, že se musím rozhodnout sama, ale prosím o vaše názory. Jako plus vnímám v Praze i lepší možnost soukromých školek a celkově lepšího vzdělání, kroužků atd.