Jen na úvod, moc si nevěřím, neumím říct ne, pořád mám tendenci někoho omlouvat, chápat,trvá mi, než se odhodlám někoho kopnout do zadku 

A teď konkrétní historka: mám kamaráda, co přijel před 2 měsíci studovat do Prahy,neměl moc peněz,co popisoval svoje snahy pracovat, tak byly docela věrohodné.Při jeho první návštěvě jsem ho pozvala (bylo mi hloupé, aby dvě hodiny cucal jedno pivo), nebylo to moc,asi stovka. Moc mi děkoval,jak si toho váží a až se karta obrátí, vše mi vynahradí. Při druhém setkání zmínil, jak musí šetřit a že si dá jen jedno pivo. Opět mi to bylo hloupé, tak jsem řekla, že to druhé zaplatím a komentář "bez peněz do hospody nelez" jsem si nechala pro sebe. Celkově byl příjemný společník, ohleduplný, zasmáli jsme se, říkám si, čert to vem, kdyby šlo o "rande", to by mi vadilo. Napotřetí, to už mi to bylo opravdu trapné, srovnával ceny piva ve stylu, dám si jen malý, stojí o 6 korun méně. To už jsem nic neplatila. Jenže nyní si říkám,jestli to není vyžírka..Před pár dny spekuloval 15 minut na lístkem, "to jsou teda ceny" (pozn.byly to podprůměrné ceny) a přece si nakonec dal dražší jídlo a pití, celkem asi za 250 kč, a ještě se omlouval, že mě opět nemůže pozvat. Mně jde čistě o princip! Později mi to přišlo buranské, mohl si dát něco menšího a těch 250 Kč dát za oba.. Vystudoval složitou VŠ, ale chová se strašně divně v praktických věcech. Nikdy neměl vtah s ženou. Dokonce mlaskal. To jsem u dospělého nezažila, krom nahluchlých, kteří se neslyší 

Co si o to myslíte? Nejde mi o pár korun,jen mám pocit,že je to vyžírka. Jenže pak si zas říkám, jestli není jen tak natvrdlý. Je tam plno divných věcí, nemohu vše psát, už takto je to dlouhé.
Všem pěkný večer!