Velrybo, za mě asi takhle:
pokud bych ho měla z jakýhokoli důvodu ráda jako kamaráda a stálo by mi za to se s ním vídat, tak prostě tyhle jeho "divnosti" a kecy buď odfiltrovávám, nebo, podle okolností a nálady buď přikyvuju (jo, máš pravdu, je to drahý... atp.) nebo, ale prosimtě, vždyť to je normální/levné,... nebo, pokud jsem na tom dobře finančně, klidně ho i pozvu ... opravdový kamarád pak rád pomůže, poradí, cokoli, když já potřebuju a udělá si čas tehdy, kdy mě se to hodí, páč cítí potřebu se revanšovat...
Holt je každý nějaký a na tobě je zjistit, jestli jsi schopna to tolerovat, nebo ne. Protoře převychovávat se kamarádi tak nějak nedaj...alespoň já to takhle mám....
Pokud je ti jeho chování až tak nepříjemné, že převáží všechny jeho plusy a klady, zřejmě to asi nebude dobrý kámoš pro tebe...
Kamarádi jsou tady pro radost, ne pro špatný pocit, podle mne...
Já mám spoustu kamarádů z úplně odlišných vrstev a úplně jiných naturelů (z extrému do extrému, dá se říct) a každého beru takového, jaký je a takového ho mám i ráda.
Takovej blbej příklad: Jedna kámoška třeba chodí strašně pozdě - je schopna mít i 1,5 hodiny zpoždění - pro ni normálka, pro mě ani náhodou. Ale já ji mám ráda kvůli úplně něčemu jinému a stojí mi za to jí to tolerovat. Jen teď už ty naše setkání organizuju tak, aby mi to bylo jedno, kdy přijde - takže nejlépe u mě doma

...