Máte pocit odpovědnosti za cizí děti?

Chodím vyzvedávat dceru druhačku do družiny a skoro každý den v tu samou dobu odchází domů její spolužačka dejme tomu Barča. Chodí domů sama, má mobil, máma prý chodí z práce kolem 8 a do té doby je doma jediná. Což jí nebaví, zabíjí čas, takže cestou domů chodí s náma - nakoupit, vyvenčit psa, doprovodí nás domů - to mi nevadí, protože bydlíme v podstatě po cestě k nim domů, jen obejde jeden dům navíc.

Ale včera kromě Barči vyšla další spolužačka - třeba Míša - která taky chodí domů sama, ale má to pěkně daleko - 2 stanice autobusu, ale chodí pěšky. Vím to, protože u místa jejího bydliště chodíme s dětma na kroužek a potkáváme je tam. No a Barča se včera rozhodla, že půjde doprovodit Míšu domů... snažila jsem se jí domluvit, aby to nedělala, je to daleko a nezná to tam, aby cestou zpátky nezabloudila... těžko říct, jestli šla, nebo ne... myslela jsem na ní včera večer a i teď, jestli třeba nemám její mámě navrhnout, že může být po škole nějaké dny (kdy nikam nejdeme) u nás, aby necourala sama bůhví kde po městě...

Barčinu mámu vůbec neznám, kdyby to byla aspoň známá, tak už jsem to udělala... ale takhle váhám - přivítaly byste něco podobného, nebo by vám to přišlo vlezlé?