Re: Máte pocit odpovědnosti za cizí děti?

Zeptala bych se dcery, jestli nechce pozvat Barču na návštěvu. Pokud by souhlasila, zeptala bych se Barči jestli k nám nechce jít na návštěvu. Pokud by nechtěla, nechala bych to být, pokud by chtěla, vyzvala bych ji ať zavolá mamince, nechala bych si ji dát k uchu, vysvětlila že si holky chtějí u nás pohrát, dala bych na sebe telefon a adresu. Pokud by byli všichni spokojení, můžete to zopakovat. Případně se časem dohodnout na pravidelném intervalu návštěv.

Jen dej pozor na to, aby ti časem nezačalo vadit, že jsi se uvázala k pravidelnému hlídání. Třeba ti cizí dítě časem začne lézt na nervy + bude problém pokud budeš potřebovat třeba náhle odjet, dojít v čase obvyklého hlídání něco zařídit atd.

Vím o čem mluvím, syn mi takto přivedl domů postupně dvě děti ze sociálně slabších rodin. Byli u nás denně, chtěli s námi jezdit na výlety, když jsem je s námi nechtěla vzít (neměla jsem dost autosedaček) dělali neskutečně vyděračské obličeje, chtěli u nás jíst, přišli s tím abych je vzala do cirkusu + nebyli příliš dobře vychovaní. Trvalo to asi rok. Pak jednoho odvezli do Klokánku a druhý se raději vrátil k courání po ulicích, než aby byl u nás doma mnou nucen k dodržování pravidel.