Re: Měly jste někdy tak bídný osobní život, že jste měly dojem, že se z toho nevyhrabete a nakonec vyhrabaly

Já když jsem měla před rozvodem. Tu noc, kdy jsem nechala manžela odvízt na policii. Ráno jsem seděla na balkoně, a říkala sem si, dyť tohle přece nemůže být dobrý, nikdy. Co dál, jak dál? Vrátí se a zbije mě? Zabije mě? Přede mnou bílá mlha, a nic. Jak zvládnu žít sama, jak vyjdu s penězma, jak to udělám s prací (práce na dvě směny, hlídání dítěte téměř nula). Počítala jsem že budu tím pádem bez práce, že neuživím sebe ani dítě, v hlavě se mi honily nejstrašnější scénáře, jak nás vyhodí z bytu a podobně. Opravdu jsem si myslela, že se z tohoto nevyhrabu.
Teď o dva roky později si na nic nestěžuju. Práci mám, bydlení mám, máme s dcerou všechno co potřebujeme, postavila jsem se na vlastní nohy a jsem na sebe pyšná. Jsem silnější. Vím, že jsem udělala správnou věc a vážím si sama sebe. Když se mi zdá, že je všechno špatně, vzpomenu si na tu chvíli na balkoně. Moc dobře si ten pocit absolutního zmaru pamatuju. To byl opravdu pocit no-future.