Re: Jak vychovat dítě a nezbláznit se

no, nemáš to lehký
Ale přiznám se že některý věci bych za něj teda nedělala. Klidně bych se domluvila co chce k snídani a jakou svačinu atd (a to po ránu fakt nerada vařím a připravuju), ale že bych ho nosila z postele nebo oblékala, to ani náhodou. Prostě nějak zkusit domluvit trošku jiné fungování. Stylem "já vím že po ránu nemáš náladu ......, zkusila bych ti vyhovět v tom či v onom pokud by to pomohlo. Ovšem oblékat (krom mimin) by se měl každý sám.

Případně dát mu nějkaou vizi do budoucna - že třeba až se přestěhujete, tak bude mít jinou školu, kde to může být zajímavější atd. Nebo ho zkusit (ne ráno, až bude přístupnější) nějak probádat co přesně mu kde vadí v té škole, a jaké malé změny by pomohly aby ho učitelka tolik neprudila (nemusí být premiant, ale aby byla vidět snaha)

U pětiletého syna občas chvíli postojím když se obléká, ale akorát mě berou mory že mu to jde pomalu. Takže spíš se ho třikrát zeptám jstli se obléká/co už má oblečené (to co si má vzít chystáme večer na židli, event. hned ráno mu to tam dám). Osmiletá dcera - tam je lepší už jí nic ani neříkat to bychom byly ve sporu, maximálně tak podpořím jednu vrstvu navíc (chodí pořád jak na motýly).
U buzení to je tak že se taky zavrtávají do peřin, ale rovnou jim říkám - na tuhle hru máte 5 minut, pak už je nutná koupelna. Když mají náhodou nějakou blbou náladu ráno, tak jim pustím písničku. Televizi ale ne, ráno je mi každá minuta drahá, takže televize by to zdržovala fakt nad limit, syn by se začučel a nic by nesnědl. Stačí že máme v jídelně zrcadlo a oni na něj od stolu vidí a dělají na sebe xichty.... Ráno jsem nejproblémovější já sama, bych tak řekla, takže zlatý děti.