Re: Jak vychovat dítě a nezbláznit se

Pavlo, to nemáš lehký s takovým kvítkem. Zní to, jako bys syna ani neměla ráda. Ale určitě ti aspoň někdy dělá i radost, ne?
Asi bych brala s rezervou ty rady, že musíš být důsledná. Ono se to lehko napíše, ale těžko udělá.
Zkus vyjít z myšlenky, že tvoje dítě to nedělá schválně. Kdyby dokázal být milý a poslušný, tak by jistě takový byl. Jenže z nějakého důvodu je to pro něj těžké.
Nepíšeš, jak ty reaguješ na jeho záseky. Jsi na něj naštvaná, křičíš apod.?
Pokud ano, tak mu to rozhodně nepomáhá. Zkus zachovat za všech okolností chladnou hlavu a ledový klid, mluv klidně a laskavě. A hlavně empaticky: "Já vím, že se ti nechce vstávat. Ještě pět minut můžeš odpočívat a pak se pomazlíme a pomalu vstaneme."
A můžeš se zkusit zamyslet, jestli to, co od něj požaduješ, je opravdu nutné. Jestli bys mu nemohla situaci nějak ulehčit, nevyžadovat věci, bez kterých se dá aspoň dočasně žít. Například pokud je ranní čištění zubů obrovský problém, tak ho na nějaký čas vynechat a za pár dní nebo týdnů se o tom s dítětem pobavit, jak by se to dalo dělat, aby to pro něj nebylo tak nepříjemné.
Ona ta důslednost je dvousečná. Například já si dost těžko i před sebou dokážu obhájit zásadu "dokud nebudou úkoly, nepůjdeš na PC". Však pro dítě je počítač relaxace, na což má po náročném dni ve škole nárok. Mně se mnohem víc osvědčilo domluvit se stylem "můžeš teď na PC, ale řekni mi, za jak dlouho půjdeš dělat úkoly" A nastavit třeba minutku na čas, který dítě řekne. Když vyžaduješ věci, které nejsou zas tak podstatné, nezbývá pak třeba dítěti energie na ty, které podstatné opravdu jsou.
Přeji opravdu hodně trpělivosti.