Re: kamarádství - problém

Rozumím ti, i když se mi to snad nikdy nestalo. prostě proto, že jsem nikdy neměla kamarádku, která by byla jen moje. A ne že bych po takové netoužila. Každopádně vždy jsem byla závislá na tom, až si na mě ta nebo ona udělá čas, vždycky jsem to já, kdo se musí ozývat, protože jí ta druhá chybí...takže prostě moc dobře vím, jaké je to být na druhé koleji .

To, jestli se ozvat, "vnucovat", prostě dávat najevo, že jsem, je otázka toho, jestli to chceš a dokážeš bez dotyčné zvládnout. A tak nějak dopředu se obrnit proti tomu, že většinou ten čas na tebe mít nebude. Ale je třeba si i připustit, že pak už to není kamarádství, ale závislý vztah, takže ne vždy to prostě stojí za to .