Volné manželství nebo jsme spolu kvůli dětem?

Rád bych slyšel názor na toto téma. Myslíte si, že je v tom rozdíl? A je vůbec takové manželství pro děti dobré?
Abych uvedl situaci, zde je v kostce můj příběh:
Jsme s manželkou 18 let, máme 4 děti. V zápřahu jsme celou tu dobu, já pracoval a podnikal a studoval zároveň, když jsme se potkali, oba jsme byli mladí, vstahově i sexuálně nezkušení, ale zázemí už jsem vybudoval, tak jsme se vzali. Prožili jsme i drsnější chvilky včetně pár měsíců ježdění s ochrankou, stěhování za oceán, začátky v novém, zkrátka zdaleka ne vždy šlo vše hladce a samo že to jde na mou hlavu. Do toho děti, návrat domů k jejím rodičům, začátek v podstatě od nuly. Velká hypotéka to ale spravila, nicméně 5 let stavby Svépomocí (schválně s velkým S) a počínající zdravotní obtíže manželky vedly k tomu, že se po 15 letech spolu zamilovala. A zrovna do hajzlíka, co jsem ho na stavbě zaměstnával a poskytnul mu byt a stravu ve vlastním domě a veškerou možnou podporu, protože byl po všech stránkách na dně. Následující 3 roky byly peklo pro oba, manželka mi vmetla tváře všechno, co se kdy nepovedlo. Včetně sexu, k mému úžasu, neb jsme si ho OBA pravidelně užívali. Střídalo se srovnávání mě s tím druhým s rozhodnutím, že se s tím rozejde s neschopností to provést. Narodilo se nám úžasné čtvrté dítě, nicméně jsme taky dlouho řešili, kdo je jeho otcem! Nakonec se na jaře rozešel on s ní, celou dobu JI podváděl s několika jinýma a ONA z toho byla zničená... Ona pak přiznala, že to byla šílená blbost, řekla, že mě pořád má ráda a zdálo se, že se začnou věci dávat do normálu, budeme spolu trávit víc času, když neodjíždí za ním atd. Jenom že věrnost mi slibovat nebude, protože nikdy nevíš, co se může stát a ona už nechce lhát a schovávat se za něco. Vůbec vlastně ta monogamie je proti přírodě atd. Navíc téměř ihned po tom rozchodu udělala profil na Badoo, dala si tam svoje po-4-dětech-ještě-atraktivnější fotky (skutečně, její věk by jí NIKDO nehádal, natož pak 4 děti) a chlapi na ni začali reagovat. Vypadalo to jako "nevinné flirtíky", ale přes společný mobil jsem pojal důvodné podezdření, že mi byla zas nevěrná. Zapírala, zhnusená, že jí lezu do soukromí a ona, že se snad nemůže hnout z domu, abych teda byl v pohodě... Před vánoci jsem to už nevydržel a s dalším důkazem na ni udeřil a ona se přiznala. ne 1, ale hned 3, s jedním to táhne už od léta a dokonce bez ochrany! Prý je to jen o sexu, prý nejsem dost velkej, jsem moc něžnej atd. A ona si chce ještě pořádně užít a netrápit se co bude zítra, jak dlouho ještě bude moct...Pár dnů jsem lapal po dechu, rozptylovaly nás svátky a já pil co se do mě vešlo, začal jsem kouřit. Pak jsem za ní přišel s tím, že jsme v určitém ohledu dost nekompatibilní a s otázkou, jak si to představuje dál. Rozvádět se nechceme ani jeden, ona se nechce vzdát svých bokovek a je dokonce ochotna tolerovat mé (nikdy mě to ani nenapadlo a teď už tuplem). Chce, abych se k ní v noci tulil a aby pro mě byla miláček, ale nechápu, jak je to slučitelné s jejíma dalšíma potřebama. Její bezstarostnost došla tak daleko, že ji obtěžuje se o tom i bavit.
No a já přemýšlím, jestli jí vyjít vstříc, zkusit ze sebe udělat konzumního chlapa moderní doby, začít po večerech nahánět jiný ženský, abych si zkusil spát s více zároveň a uvěřil, že volné manželství je možné. S rizikem, že to nedám a s manželkou budu sdílet "jen" dům a děti. Nebo že to nedá ona, nebo že se citově zaangažuju...
Druhá možnost by byla na rovinu říct, že tohle zkoušet nebudu (jsem docela zásadový, lži, přetvářka a nevěry jakékoliv se mi hodně příčí) a navrhnout rozchod. To by ji mohlo přimět se na věci dívat jinak, zodpovědněji. Ale pokud by to pak skončilo rozvodem, tak budu ten, kdo opustil nemocnou manželku. Jelikož to bylo podobně u mých rodičů, tak tohle bych opravdu nechtěl.
Nakonec to nebylo moc stručné, ale aspoň jsou vidět nějaké souvislosti.
Předem vřelý dík za názor.