Re: věk

Ano, tak nějak si to představuju, že ji něco zlomilo a ty to tak píšeš. V takovém případě se dá chápat, že s ní zůstaneš a sneseš ty excesy, protože se máte opravdu rádi, je dobrá máma, děti tím netrpí..... jde jen o to, jestli ty to uneseš a nezlomí to i tebe. Radila bych zkusit dostat manželku k dobrému psychologovi, který jí ukáže, jak je její chování rizikové a že snad tohle přece nemůže být to "ono", co jí v životě chybělo/chybí. Určitě byste to měli probrat a pokud ona nechce nic řešit, poraď se s psychologem sám, jak z té situace co nejvíce vytěžit. Co když se to dozví děti? Něco tak strašného o své mámě bych se nechtěla dozvědět. Jestli je zlomená, potřebuje pomoc, ale nemyslím, že ta cesta, kterou zvolila, povede k něčemu dobrému - spíš hádám, že se totálně rozloží. Jak dlouho tohle může fungovat, aby netrpěly děti?
Co třeba nějaká delší cesta - jen vy dva? Pomoci jí vyčistit hlavu, srovnat priority...(chápu, že s dětma je to těžký). Třeba léčebna....
Podobně se mi zbláznil jeden příbuzný (taky z omluvitelné příčiny),ale tam už děti byly z domu a ten vztah neby tak pěkný, jak popisuješ ty. Přesto k rozvodu nedošlo, ale ani žádný happyend, to opravdu ne - každý žije po svém (s milenci).
Upřímně přeju hodně štěstí, ať to vyřešíte co nejlépe pro všechny v rodině