Re: Rozchod nebo ne?

Milá Nino, zajímalo mě téma, o kterém píšeš a tak jsem se rozhodla, i když po delší době, na toto odpovědět. Není to rada, spíš zkušenost a mnoho žen tady mi dá asi za pravdu.
Něco podobného jsem zažívala i já, jenže je to už spousta let. Ze začátku(pár měsíců) to ještě šlo a zkoušela jsem taky to co ty (pusu, obejmutí a pod.) Ale než se nám narodil synek, tak vše ochladlo.Byla jsem na rizikovém a ani mi s ničím nepomáhal (a že bylo s čím, byli jsme na vesnici a bydleli u jeho rodičů-docela těžká práce atd.)Ze začátku mi to bylo líto. Jediné, kdy jsem cítila blízkost, byl sex, který i tak byl jen občas. Bylo mi to divné, ale řekla jsem si, že to tak v manželství asi občas bývá. Do roka se nám narodil druhý syn a to už jsem žila de facto skoro jako sama (domů chodil jen spát a jíst a to také jen když bylo jídlo podle něho, jinak mi to hodil na zem a šel za maminkou). A říkala jsem si to samé jak ty. Máme dvě děti, bydlení a pod. Musím být spokojená. Jenže to bylo čím dál horší. (a to se k tomu přidávali i jeho rodiče, kteří mě spílali za každou maličkost). Nakonec jsem to vydržela bezmála deset let (ale to už přišlo i násilí)Neustále mi dával najevo nespokojenost a to nevím do dneška proč. Rozvedli jsme se a začalo to nanovo, naschvály, vyhrožování, udávání na sociálku, že se o děti nestarám a pod. Bylo to děsivé a já měla nervy na pochodu. A co si z toho vzali děti? Ani se neptejte...ale to není k příspěvku zakladatelky.
Dneska tomu je skoro dvacet let a já, když vidím nebo slyším podobné příklady, tak mě z toho ještě stále běhá mráz po zádech.
Ale po dlouhé době mám partnera. Je to člověk, se kterým si rozumím hlavně co se týče tvého problému (doteky, láskyplné objetí, pohlazení a i to intimní pošťuchování) Ale nikdy bych nevěřila, že se někdo takto dokáže chovat. A je zvláštní, že mi dost často říká...ani jsem nevěřil, že něco takového ještě zažiju...(nejspíš jsme se museli najít...nátury by do sebe měli trochu zapadat)A to jsme spolu asik tolik co vy.
Jsou ale zas jiné problémy (jeho děti, rodiče, bývalka se chovají tak jak se chovají) A i když jsem nezavinila rozchod s přítelovou první ženou.....jsem dle nich pěkná bestie. Protože jsem rozvedená. Nakonec mi to uškodilo.
A když bych měla vše podtrhnout a sečíst......vím, že jsem si svého prvního muže neměla brát.
Ale pozdě bycha honit . Tobě přeju, aby sis dobře vybrala variantu, která ti bude vyhovovat a do budoucna byla šťastná. Babička mi vždycky říkala, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Tak hlavu vzhůru