Mám strach dávat dítě otci

Potřebovala bych znát názory ostatních. Jak jistě někteří víte, s otcem své 20 měsíční dcery nežiju od jejího narození, důvody nechci pitvat, ale zachoval se dost ošklivě (nevěra, odmítl se podílet na nakupování výbavy pro dítě, manipulace, ti co četli mé téma ví).

Má od cca 17 let diagnostikovanou nediferencovanou schizofrenii, od 20 let neměl žádnou ataku (to je už 17 let), jí minimální dávku, tzv. udržovací, leponexu. Celou dobu chodí do práce, intelektově je ok (VŠ), sociálně podle mě moc ne.

Ted problém, nevím jestli dělám z komára velblouda. Z mého pohledu se nechová normálně a špatně vyhodnocuje situace, třeba jede v létě autem, které nemá klimatizaci, veze mimino a v autě je cca 40 stupnů, když mu řeknu, že má otevřít okna jinak se tam to dítě uvaří, tak otevře jedno okno na centimetr a víc nechce, chcípáme tam vedrem.

Jede autem a ve stokilometrové rychlosti se neustále otáčí dozadu na dítě, já jsem vynervovaná a v klidu mu vysvěluji, že kdyby se stala nějaká nepředvídaná situace, že nestihne zareagovat a prosím ho at toho nechá, nenechá... prý on je řidič a ví co dělá, pak už většinou bouchnu (ale snažím se to cedit mezi zuby kvůli dítěti).

Objeví se velký pes bez vodítka kterého nezná a on tvrdí, že je hodný a nic dítěti neudělá.

Poslední akce byla včera v Praze, kdy já jsem musela jít něco vyřídit a on měl vyndat dítě ze sedačky, rozložit golfák a projet se s ním po parku. Ten golfák mu nešel rozdělat, okolo šel bezdomovec a chtěl po něm nějaké peníze, on mu řekl, že mu dá peníze, když mu ten golfák rozdělá. Takže bezdomovec, který může být nakažený kde čím, manipuloval a šahal na kočár kam pak (otec) následně dal dítě.

Těch situací, kdy mi připadá, že není schopen odhadnout situaci a bezpečně se postarat o dítě je víc, já jenom trnu, kdy ji nechá nějakému cizímu podle něj hodnému strýčkovi na starosti než si někam odskočí nebo v otevřeném autě na benzině.

Ted mi oznámil, že v létě ji berou do Chorvatska s rodiči, jeho rodičům věřím, ale oni nepřipouští, že je někdy trochu mimo a mně je zle z představy, že ji tam někde utopí nebo mu jí někdo sebere nebo se ztratí.

Jakmile na to začnu myslet chce se mi normálně zvracet. Přemýšlím co s tím mám dělat.