Tak já ani nezažila chlapa, který by věděl, co chce... kromě nejasného tušení, že chce "něco jinýho".
Oba muži, se kterými jsem měla dlouhodobější vztah např. tvrdili, jak na mně oceňují to, že jsem velkorysá, benevolentní, pohodová, vtipná a nemám sklon manipulovat.
OBA si po rozchodu našli velmi netolerantní, majetnické, usurpátorské ženy, v jednom případě navíc s hysterií a závislostí na lehkých drogách.
Také nelze zapomenout na muže, který kdysi dávno, v květu mé mladosti tvrdil, že je do mne mocně zamilován a po jednom pozvání na kávu mi dokonce na tramvajovém ostrůvku prokousl ze samé vášně obočí. Když jsme spolu navázali bližší kontakt, ukázalo se, že jeho život sestává z vysedávání v hospodě (často neměl ani na pivo a musela jsem mu ho platit) a věnování se koníčku, který jsem s ním nemohla sdílet - opravoval stará auta, což já nedovedu, přestože se mi stará auta velice líbí. Nezamlouvalo se mi to, načež hoch konstatoval (bylo mu tehdy už přes 30), že jsem příliš "negativní" a románek skončil dřív, než začal.
Po letech jsme se potkali, on mezitím dokončil VŠ, našel si velmi dobře placené místo a s tehdejší přítelkyní (výrazně mladší než on) si brali hypotéku na domeček. Pravil: "Vidíš, a tohle všechno jsi dneska mohla mít ty, kdyby ses se mnou nerozešla!"
Obávám se, že takových bude drtivá většina.
