cimburčanko,

poslouchej, nevím, jak to napsat, aby to neznělo jinak, než to myslím - potkávám Tě tu už léta a sleduju už léta, jak Tě Tvůj perfekcionismus žene ke zhroucení. Tvůj problém je v tom, že se honíš za přeludem, který prostě nelze dosáhnout,m protože si cíl posuneš zase o kousek dál. Asi i hodně koukáš na tom, jak na Tebe reagují lidi a možná co si o Tobě myslí, resp. jak Tě hodnotí - připadáš mi zakletá v různých obsesích, které se všechny nějakým způsoběm týkají výkonu navenek.

Rady by byla "vyser se na to" - ale já vím, jak těžko se jí uposlechne. Já sama to mám nastavené trochu jinak, ale výsledek může být tentýž - orientace na výkon u mne hnaná vnitřním neklidem, plus výčitky svědomí, když něco odfláknu, nebo toho za den málo stihnu apod. - poslední dobou se tomu už celkem úspěšně bráním, i když pak nastoupí něco jako manická fáze, kdy se snažím všechno a hlavně sami sebe dohnat a předehnat - ale snažím se nad tím mít kontrolu - předcházela tomu fáze vyhoření, únavy, permamentního pociotu, že jsem nemocná, derealizací, nanicsenetěšení apod. Ne, že by to ted bylo ok, ale makám na tom, nepodléhat vlastním bludům o "musech".

Někde jsem slyšela, že hodně lidí by si němělo říkat "human being" ale "human doing", protože pro samý doingy nemají čast být - přesně vystihujemůj případ, a řekla bych že i Tvůj. Léta letoucí vedeš bitvu s vlastním tělem - o kila, o výkon v běhu , plavání, v práci, v péči a rozvoji dětí, péči o domácnost - nikdo to neucení, tělo nejvete, ale uvnitř protestuje, lidi se možná trochu odcizují, na povrch se derou depky a pocit, že je to marnost nad marnost se čím dál víc prodírá na povrch a čím dá hůř lze zahlušit dalšími činnost, už proto, že tělo prostě stávkuje.

Pro lidi jako jsi ty je naprosto nejvetí životní úkol, hora, jejíž vrcholek je v mlhách a těžko dosažitelný lenošit, mít rád svoje chyby, radovat se z nedokonalostí, které nás dělají lidmi,nechat věci plynout, občas počkat, jak se něco samo vyvrbí a tak .

Je to dřina, selhávám v tom na každým druhým kroku, zkouším to, co je dnes populární jako "mindfulnes" a kdejakej zlatokop v oblasti coouchingu se na tom obohacuje, ale ve skutečnosti o tom už Fromm psal jako o staré metodě, která je součástí sebeanalýzy.

Zkuz to, ale neber to úkolově a výkonově - to je PRVNI na čem jsem ztroskotala - že jsem si odpočinek, lenošení, pozorování, apod., dala jako úkol, pojala jsem to jako výkon, a okamžitě jsem byla zklamaná, že to "nefunguje". Nelze to brát technicistně. Až se mi podaří nejaká kvalitaticní vnitřní změna, tak doufám, že ti poznám