Re: Jsem naprosto zoufale unavena

neznam te osobne, ale obcas narazim na tve prispevky, ktere jsou mi sympaticke a vetsinou zneji rozumne Tak jsem trosku prekvapena, ale zase tak moc se nedivim.... Mam, teda mela jsem, to nastavene podobne, na vykon....
A pak prisla hrozba nemoci, vazne nemoci, ktera nade mnou stale visi. A ja si uvedomila, ze bud zpomalim a nebo se muj krasny zivot zhrouti. Takze to je varovani! Jsi lekarka, takze urcite vis, co se muze stat, kdyz se budes dlouhodobe prepinat.
Ja mam tedy stesti, muj manzel je poklad a i kdyz hodne pracuje, je mi partnerem a s detmi pomaha a kdyz mi neni dobre, ma pochopeni.
Tento vikend bych vse nechala na manzelovi a navic si s nim promluvila co dal, aby se vic zapojil. Atb te mozna pres vikend postavi na nohy, takze bud budes schopna ten tyden odslouzit a nebo si proste vezmes nemocenskou. A sef pojede na prazdniny a ty ne a deti budou na primestskem tabore?
Pani na uklid urcite, to mi moc pomohlo. Na ren tyden sehnat nekoho, kdo Ti deti vyzvedne? Nebo proc ne manzel? Babicky?
A uprimne, proc je manzel casto v zahranici? Muj muz si vzdy vybiral zamestnani po dohode se mnou a vzdy se vyhybal castemu cestovani, i kdyz by to byla treba lepe placena prace. Takove manzelstvi je pak na prd.
A ten pes...miluju psy, ale ted k detem bych ho nechtela, nestihala. Ted kdyz uz ho mate je pozde ho nekam davat, tak at se ale manzel venuje. Svoji aktivitu bych omezila na nasypani granuli, vymenu vody a jednu prochazku denne. Deti vencit nemohou, kolik jim je?
Jak psala Hrouda, chce to zasadni zmenu v mysleni a sebevnimani a zasadni zmenu v zivote. Ja k tomu byla donucena nemoci, urcite by bylo lepsi se donutit sama