Re: Nemám si s kým povídat

jani, já si občas pokecám, ale je to vyjímečně. mám hřiště za barákem, doslova 15 metrů od vchodu. máme tu pár ženských pravidelných, ony děsně stojí o kontakt, ale já teda fakt ne. přezdívky: ,,blbka,, ,,šmudla,, a ,,blekota,, jsou velmi, velmi výstižné. opravdu si nemám co říst s neustále nasávající alkoholičkou, co nemá dochozenou ani pomocnou školu, s paní, co má ve výchově jen jedno ze svých 3 dětí a s paní, co furt blekotá o svým muži, ale nedá dohormady ani co měla k snídani. pak je tu jedna, občas si popovídáme, ale je děsná drbna, člověk se bojí cokoliv říct. a pak několik jak jim říkáme s kamarádkou ,,standardní rejoice matka,, a ta i když věřím, že může být fajn, je zase v šoku ze mě. takže moje pokecy na hřišti jsou spíš sporadický. navíc se mnou nikdo nechce řešit kubismus v architektuře nebo praktické dopady úpadku zlata na trhu