Re: V Evropě zvedá hlavu fašismus...

V sociální rovině si programově byli blízcí důrazem na sociální rovnost (odmítáním zděděného postavení, ať už na základě majetku nebo třídy) a zaměřením na nejširší a nejchudší vrstvy obyvatel ("lid", "národ" - v srbochorvatštině navíc slovo "narod" znamená jak "lid", tak "národ", záleží na kontextu). Oba proudy slibovaly sociální spravedlnost. Ekonomiku centrálně řízenou ku prospěchu všech. I komunisté slibovali národnostní sebeurčení.

Lišily se, ale dost často ne příliš, v odpovědi na otázku, jestli "lid" je v prvé řadě "lid", nebo "národ", a stejně tak z opačného konce, zda je "národ" hlavně "lid" a až potom "národ".

Formálně byl významný programový rozdíl ještě v tom, že komunisté hodlali znárodňovat půdu, fašisté samozřejmě ne - pro ně byl obvykle rolník symbolem národa, symbolem národní čistoty. Ovšem komunisté o kolektivizaci nahlas raději moc nehovořili, a v praxi oba proudy mluvily o pozemkové reformě a rozparcelování půdy velkých vlastníků.

V souvislosti s tím se také v praxi se oba proudy lišily také trochu tím, že ve vedení komunistů bylo hodně intelektuálů, dělníků, úředníků (ale zase mezi veliteli partyzánských oddílů, kteří byli nejčastěji těmi, s kým se obyvatelstvo dostalo do přímého styku coby s představiteli hnutí, byli většinou venkované).

A je fakt, že fašistické proudy vykazovaly často klerikální rysy, což bylo minimálně mezi národy křesťanské kulturní tradice dáno i tím, že církve byly už dříve nositeli národního obrození, osvěty a také nacionalismu. Komunisté byli v podstatě antiklerikální, ale z taktických důvodů to nedávali moc najevo.