Re: V Evropě zvedá hlavu fašismus...

Ony jak komunismus (tam je to celkem nesporné), tak v mnoha ohledech fašismus byly reakcí na společenské odcizení v důsledku rozvoje kapitalismu a tovární výroby. Ani jedno, ani druhé nepřálo individualitě, tíhly k silnému kolektivismu, shodně odmítaly různé komunitní projekty a namísto toho hledaly, řeklo by se, "generální řešení", akorát že hranice nastavil komunismus v rámci třídy, fašismus v rámci národa (nebo skupiny, společenství národů). Komunismus ve své původní, ryzí podobě, nezasažené ještě zkušeností z mocenské praxe, hledal odpověď v odstranění kapitalismu, fašismus, řekněme, v jeho zapřažení do služeb (národního) společenství, přitom hledal oporu v idealizované nedávné minulosti ("tradici") - komunismus v idealizované minulosti dávné. Fašismus přitom souběžně hledal zakotvení v soudobých podmínkách, a tady přichází ke slovu ten sociální darwinismus, západ o přežití, přežití silnějších (v tomto případě "národů", "ras", a podobných personifikovaných společenství). Fašismu i komunismu byla vlastní idea konečného zúčtování, definitivního zápasu národů/tříd. Komunismus se přitom ovšem sociálním darwinismem moc neinspiroval, v jeho základu ležela myšlenka, že dělnická a rolnická třída představují samy o sobě jakýsi "zdravý" (hlavně sociálně, ale i mentálně, s přirozenými předpoklady i k fyzickému zdraví). Ta myšlenka se pojila s prací, ovšem kult práce byl přítomen i ve fašistických ideologiích. Komunismus a fašismus spojovala antipatie k finančnictví, a na druhou stranu sympatie k průmyslové velkovýrobě a její předpokládané možnosti.