Re: Zkušenost - střídavka a škola

Z+2, tak důležitost rodiny jako takové jak ji známe, je potvrzená stovkami let...ovšem střídavka je dost čerstvá, u nás je v plenkách, pleteš různé zkušenosti dohromady. Statistiky zdaleka nemohou být průkazné .

Tudíž ty děti, které jí procházejí, ukážou teprve tím, jak budou v dospělosti žít, vnímat svět a stavět se ke svým dětem a trvalým vztahům vůbec až někdy za pár let, co s nimi udělala. V podstatě je to experiment.
Pak se teprve ukáže jestli je pravda to, před čím se hrozí a varují někteří moudří psychologové - že totiž střídavka je vhodná pro malé procento dětí, a to ještě pouze v případě, že rodiče spolu kooperují a v podstatě se mají tak nějak rádi - aspoň lidsky. Některé děti může silně poškodit.

Takže by se opravdu mělo postupovat případ od případu, pečlivě zvážit všechny pro a proti, a rodiče rizikových dětí by asi měli, pokud opravdu chtějí i přes rozvod pro dítě to nejlepší, se střídat prostě tam, kde má dítě jeden domov, pokud o vyváženou střídavku stojí. Ovšem bylo by to pro ně velmi nepohodlné...

Někteří už mají nové partnery, nové děti, bydliště, kde si vybudovali nebo budují domov, svoji zajímavou práci, přátele, koníčky, takže ONI rozhodně ze svého komfortu a zaběhnutých zvyků a vztahů slevit nechtějí...v tom je ta potíž. Myslím, že si to většina dospělých ani neumí představit. Přitom oni mají aspoň určitou svobodnou vůli.
(A současně vím, že někdy se jeden z rodičů musí silně nedobrovolně podřídit bývalému partnerovi, protože ten je v totální přesile. )

Myslím si, že pokud by byla atmosféra ve společnosti nastavena jinak, pokud by nebyla taková benevolence k nevěrám, flirtům, nezávaznému sexu a rozvodům, možná by i podstatně ubylo těchhle problémů s rozbitými rodinami. Média, politici, umělci šli vždy tak nějak národu příkladem...lidé se podvědomě chovají jako většina...stačí, aby v jedné skupině lidí vypuklo pár rozvodů a začne se to lavinovitě šířit...

Možná by stačilo jít druhým příkladem, možná by se mělo dělat víc osvěty, aby lidi věděli, že všude je chleba o dvou kůrkách, že aby něco fungovalo, musí se na tom pracovat, že v každém vztahu jsou lepší i horší chvíle...a jak moc děti potřebují stabilní zázemí a domov.
Pouze 10-15% spolužáků mých dětí (náctiletých) žije s oběma vlastními rodiči...to je přece strašlivě málo!

Jak tyhle děti budou žít svůj život? jaké budou mít vztahové hodnoty, jaký přístup ke svým dětem? Budou zodpovědnější a budou si své rodiny víc vážit? Nebo půjdou v duchu toho, co se naučili "doma"?
Ti lidi, kteří nezažili vyrovnanost, střed, určitou harmonii, těžko je sami dokážou najít a většinou se plácají sami v extrémech...takže mohou asi nastat obě možnosti..ale to fakt ukáže až čas.
Nikdo to nedokáže odhadnout dopředu, protože tahle situace tu ještě nebyla...takže chybí zkušenosti.