Re: nemůžu chodit ven, manžel nehlídá děti

Tohle moc dobře chápu. A řeklas mu to někdy? Jak se cítíš, když ti dělá scény a nemůžeš si užít chvíli klidu? Ono záleží, jakým způsobem spolu komunikujete, do toho tady nikdo nevidí. Jestli fakt nic nezabírá, tak jedině mu říct, že takový vztah nemá dál smysl a zvážit, jestli v něm oba chcete setrvat. Jestliže netráví ani večery doma, tak zřejmě doma není spokojený, což je z jedný strany sobectví, z druhý strany únik a zjednodušené řešení.

Já jsem takhle měla už šílenou krizi a teprve když jsem manželovi řekla, že takhle už dál nemůžu, že je pro mě lepší být sama než ve svazku, kde on je úplně nechápavý mimoň, který má pocit, že jsem celý roky na dovolený, že končím, vezmu děti a je mi jedno, kam půjdu, tak teprve tehdy pochopil, že je to vážný, že mám vážně problém, dokonce z něho vypadlo, že o tom neměl tušení, jak mi je a trošku se začalo něco dít. Pochopila jsem, že jsem mu měla říkat mnohem víc, ale ne výčitkami, ale vysvětlováním, chlapi potřebují polopatickou přímou komunikaci, ne náznaky. Nicméně to stejně není jeho přirozenost, takže to stejně byla změna velmi malá, někdy mám pocit, že vývoj jeho empatie skončil ve fázi embrya, no ale aspoň něco. A děti mezi tím vyrostly do věku, kdy jsou parťáci.